Při své práci ve veřejné funkci se denně setkávám s řešením problémů sociálního charakteru. Takové problémy mě trápí, přemýšlím o nich, snažím se navrhovat a nacházet řešení. Sociální problematiku jako politik samozřejmě chápu v co nejširším pohledu a vím, že pomoc a pochopení si zaslouží rodiny i jednotlivci ve složitějších sociálních situacích. Takový přístup je nezbytný pro důstojné fungování společnosti i pro udržení stability jakéhokoliv systému.
Myslím si však, že vyčerpáváme více sil na řešení sociálních problémů, než je potřeba. Před očima se nám tak skrývá další důležitý rozměr: Podpora a ocenění těch, kteří naši společnost posunou dopředu. V modelu sociální politiky tak, jak ho předkládají lidovci, je rodina prostorem výchovy a růstu budoucích generací. Právě na tom, jak bude dnešní mládež v budoucnu prosperovat, závisí další kulturní, sociální i ekonomický rozvoj našeho státu. Žijeme ve svobodné době, kdy má mládež neomezené možnosti pro realizaci své budoucnosti. Uvědomme si, že je nutné vyvažovat podporu sociálně problematických případů s investicí a podporou do výchovy nových elit. Opravdové vzory z naší současné společnosti vymizely a nové se samy od sebe neobjeví. Úspěch, dosažený na základě talentu a píle, je dnes nedostatečně vnímán a hlavně nedoceňován. Namísto další motivace, která by měla vyplývat z otevřeného ocenění výsledku, tak mladý člověk velmi snadno ztrácí chuť do další práce. Bohužel je to způsobeno neempatií z dnešní uspěchané doby, díky které mnohé výrazné úspěchy zůstanou neviditelné namísto toho, aby dostaly dostatečný prostor pro prezentaci. Pokud ale chceme najít skutečný základ problému, musíme se podívat do současných rodin. Lidé se příliš orientují na sebe. A to platí také pro rozměr rodiny. Bouřlivá devadesátá léta a první dekáda druhého tisíciletí nás změnily a unavily. Uniklo nám však, že nejvíce utrpěli naši blízcí. Je nesmírně důležité umět v dnešní mládeži vzbudit zájem, odhalit talent a ten pak co nejvíce rozvíjet. Poslední krok přitom nesmí zůstat pouze plácnutím do větru, ale systematicky řízenou prací. Vysvětlení a pochopení tohoto problému asi nejvíce sluší zasazení do sportovní terminologie. Na jedné straně plán vede a dohlíží „kouč“, tedy zkušený trenér, a na druhé straně přináší výsledky jeho „svěřenec“. Vyplývá z toho jediné: Investujme více času a prostředků do naší mládeže, vyzdvihujme její úspěchy, prezentujme mládežnické vzory ostatním mladým a vychovejme tak nové elity, které v budoucnu povedou naši společnost správným směrem.
Mgr. Pavel Talíř
(autor je starosta Kaplice a zastupitel Jihočeského kraje za KDU-ČSL)
Přiložené dokumenty: