Do transportu v dubnu 1942 v Českých Budějovicích nastoupilo 910 lidí, po konci války se vrátilo jen 31 z nich. "Shromáždili nás v hale továrny Tojblovka. Bylo mi 14 let a od této chvíle jsem přestala být Hanou Weilovou a stala se číslem Akb 385," vzpomíná paní Hana Tvrzká. V Terezíně byla se svou maminkou do prosince roku 1943, poté všechny nahnali do dobytčích vagónů a převezli do Osvětimi. "Jako zázrakem jsme s maminkou prošly několika selekcemi, poslední před obávaným Dr. Mengelem. S dalšími ženami nás transportovali do Hamburku na odklízecí práce," pokračuje pamětnice a dodává, že v dubnu 1945 nacisté obě evakuovali do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde přežily tyfus a dočkaly se osvobození.
Když se ženy v červnu 1945 vrátily do Protivína, bylo paní Tvrzké sedmnáct let. „Vážila jsem 34 kilogramů a moje čtyřicetiletá maminka jen o tři kila více," přibližuje prožité hrůzy paní Tvrzká a ukazuje tetování z Osvětimi na svém předloktí. V osvětimském pekle byl prý pro ni nejhorší pohled na kouř, stoupající z komínů.
Mezi členy transportu, který vyrazil v dubnu 1942 z Českých Budějovic, byli také předci bývalého ministra kultury Daniela Hermana. "Od dětství jsem měl možnost se seznamovat s tím, co znamená zlo, nenávist a jak strašným zločinem je rasismus," řekl dnes Herman v Českých Budějovicích.
Hlavním smyslem dnešní akce je připomenout osudy těch, kteří byli z ideologických důvodů označeni nacisty za méněcennou rasu a deportováni ze svých domovů do Terezína i dalších vyhlazovacích táborů.
 
 
Článek vyšel v Týdeníku Českobudějovicko. Dostupný zde