„Je to moudrý krok hájící hodnotu a nedotknutelnost lidského života. A zároveň výzva zlepšit péči o těžce nevyléčitelně nemocné tak, aby volání po eutanazii bylo zbytečné. V hospicích se to daří. Tak proč by to nešlo jinde?“ uvedl pro Blesk.cz ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna a prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Robert Huneš.

Možnost pro nevyléčitelně nemocné je nyní paliativní péče. „Ve specifických případech je možné odstoupení od marné, zbytečné léčby, která ‚nedovoluje‘ nemocnému zemřít díky technické vyspělosti medicíny, trápí nemocného nepřínosnou a zatěžující ‚léčbou‘. Toho se lidé oprávněně bojí a to je ve skutečnosti největší problém,“ vysvětluje Huneš.

Typickým příkladem je například sedmileté držení při životě fakticky mrtvého bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona, než jej odpojili od přístrojů. V České republice to jde řešit takzvaným předem vysloveným přáním, které právní řád umožňuje. „V praxi se však odstoupení od marné léčby využívá málo. A to je špatně,“ míní Huneš.

Až 80 % populace chce zemřít doma

Podle něj si až 80 % populace přeje zemřít doma, ve skutečnosti se ale toto číslo blíží zhruba 20 %. Důvodem může být i to, že pojišťovny se k tomuto tématu staví poněkud „tmářsky“. „Přestože si pacient celý život platí zdravotní pojištění, pojišťovna je mu ochotna při umírání zaplatit dražší péči v nemocnici, ale péči levnější, psychosociálně vhodnější a přitom stejně či více erudovanou doma nikoli,“ popisuje Huneš

Domácí hospice jsou tak většinou odkázány na dárce, granty nebo nenárokové dotace. Nemocnému přitom domů přivezou veškerou odbornou zdravotnickou péči od léků, nezbytných přístrojů a pomůcek, ale i pomoc medicínskou, psychologickou nebo i duchovní. „Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče předložila legislativní návrhy, které by měly tuto péči snáze zpřístupnit potřebným. Teď jsou na tahu zákonodárci,“ uzavřel Huneš.

Zdroj: Blesk.cz