Vítá vás obec Skočice. Podobný nápis spatří lidé při příjezdu do mnoha jihočeských měst a obcí. Mění se jen název místa. Ve Skočicích na Strakonicku teď ale dokázali, že jsou k příchozím opravdu vstřícní. Právě tady totiž přijali osmdesátku převážně žen a dětí prchajících z Ukrajiny před válkou. Ve dvou částech obce přitom žije celkem 240 obyvatel. Ukrajincům tak obec nabídla azyl v mnohem vyšší míře než by podle kvót musela. „Za kostelem je školicí středisko celní správy. Tam je 50 Ukrajinců. Je tam o ně kompletně postaráno, včetně výuky dětí. V soukromém penzionu je jich 24, majitel by vstřícný a nabídl uprchlíkům ubytování. V obecním bytě máme čtyři a dva jsou v sousední vesnici," vypočítává starosta Jan Šídlo s tím, že malý obecní byt pro jednu rodinu vznikl úpravou prostor staré pošty vedle místního obchodu, kde starosta současně prodává.

Jedním dechem podotýká, že místním noví sousedé vůbec nevadí. „Jsou to hodní lidé, není nic z čeho by měli mít místní obavy. Z celkového počtu jsou jen dva muži. Jeden je už důchodce, druhý tatínek sedmi dětí, osmé je na cestě. Jedním z důvodů, proč mohl opustit Ukrajinu je, že má problémy se zrakem, druhým je právě počet dětí. Muži, kteří měli tři a více dětí, mohli odejít s rodinou. Zbytek tvoří ženy a děti," vysvětluje Šídlo. Uprchlíci do Skočic přijeli zhruba v polovině března a právě tehdy potřebovali největší pomoc. „Každý z nich přišel jen s taškou. Zabezpečovali jsme například potraviny, ošacení, obuv. Spolupracujeme s potravinovou bankou, která jednou týdně vozí jídlo," říká Šídlo.
 
Pracují v okolních obcích, děti chodí do školy ve Vodňanech
Na život v jiném prostředí si noví obyvatelé zvykli rychle. Dnes z obce vyjíždějí autobusem do okolí, některým už se podařilo najít práci a devět dětí navštěvuje od dubna školu v nedalekých Vodňanech. „Ti, o které se stará obec, už mají práci. V sousední obci funguje Alzheimer centrum, kde našla jedna žena uplatnění jako ošetřovatelka. V Radčicích je Zeo Trade, velkosklad zeleniny, i tam je jich několik zaměstnaných. V Číčenicích zase motají elektrické cívky," popisuje Šídlo.

Ukrajinci také využívají možnosti poslat z místního obchodu, kde funguje i přepážka pošty, balík svým příbuzným na Ukrajinu. Také tam je obsluhuje Jan Šídlo, byť patří ke generaci, která se už na škole neučila ruštinu. Jak se tedy s Ukrajinci dorozumívá? „Je to různé. Někteří přišli z oblastí, kde mluví tak, že jim rozumíme. U dalších se nechytám. Pak přichází na řadu ruce, nohy. I sami Ukrajinci mají snahu komunikovat, a když se nemohou dorozumět, pomůže mobilní telefon s překladačem," směje se starosta.

Některá místa v obci zdobí velké barevné kraslice. Vyráběly je ukrajinské děti spolu s českými. „Truhlář zhotovil podklady a zorganizovali jsme pro všechny děti společné malování. Vymalovaly vajíčka a truhlář je následně rozmístil po obci a udělal z nich stezku," popisuje Šídlo, který teď řeší, kam ubytovat Ukrajince z penzionu. Tam totiž mohou být do půlky května. „Od začátku to tak bylo domluvené. Už tedy vymýšlíme, kam je umístit. Možná zvládneme ubytovat jednu rodinu, ale víc ne. Majiteli jde hlavně o penzion, má tam ještě dva byty, kde může některé nechat. Pomoc a ubytování nabízejí i další lidé a uprchlíci se také musí starat sami. Na dlažbě ale určitě neskončí," ví Jan Šídlo.
 
Článek vyšel v Týdeníku Strakonicko. Dostupný zde.