Jak jste prožíval druhé kolo voleb do Senátu?
 
Jako to první – to znamená bez velkých nervů.
 
Co se ve vás odehrávalo, když jste se dotáhl na Tomáše Fialu na pouhých 13 hlasů? Věřil jste, že se může výsledek otočit?
 
Vzhledem k tomu, že jsem věděl, které okrsky nejsou sečtené, nedával jsem si velké naděje.
 
Zavládlo velké zklamání poté, co to nevyšlo?
 
Každá porážka zamrzí. Jako sportovec jsem zvyklý dát vždy do boje všechny síly a pokaždé chci vyhrát. Stejné to bylo i tentokrát. Kampaň jsem tvrdě odpracoval a bohužel to o kousek nestačilo. Vyhrát může jen jeden, a to ten lepší. Tím byl tentokrát Tomáš Fiala a já mu k tomu sportovně gratuluji.
 
Čím bylo podle vás dáno, že volby skončily tak těsným rozdílem?
 
Náskok Tomáše Fialy z prvního kola byl zavádějící, protože druhé kolo je úplně jiná soutěž. V něm jsem získal na svoji stranu většinu neúspěšných kandidátů a také starosty, kteří v prvním kole podporovali jiné kandidáty. Bylo jen otázkou, kolik příznivců přijde, a přišlo jich o 45 méně, než jsem potřeboval.
 
Vyhodnotil jste si zpětně, kde jste mohl těch potřebných pět desítek hlasů navíc získat? Našel jste nějakou chybu v kampani?
 
Nejsem si vědom žádné zásadní chyby v kampani. Odpracoval jsem ji na 120 procent a získal jsem maximum, co za daných okolností šlo.
 
Dalo se udělat ještě víc ve vaší domovské Radomyšli, kde váš protikandidát získal ve druhém kole 56 hlasů, což by vám stačilo k prvenství?
 
V Radomyšli byla volební účast na senátní volby rekordní, ve druhém kole jsem získal 87 procent hlasů. Co bych mohl chtít více. Našim občanům mohu jen poděkovat.
 
Je bolestnější prohrát o 45 hlasů než třeba o 500?
 
Také to mohlo být o jeden hlas. Nemá cenu se tím dále zabývat, je to už uzavřená kapitola a já pokračuji v práci, kterou mám rád. A kdo tohle může říct?
 
 
Vnímal jste ten souboj i z pohledu funkcí, ze kterých jste s Tomášem Fialou proti sobě kandidovali? Tedy starosta městysu proti řediteli okresní nemocnice?
 
O tom, že proti sobě budeme kandidovat, jsme věděli od konce roku 2019 a tak trochu jsme tušili, že se může rozhodovat mezi námi. Několikrát jsme se na toto téma sešli a shodli se na tom, že chceme kampaň vést tak, abychom si mohli i po volbách podat ruce.
 
V čem jste cítil, že jste silný, a co naopak mohlo hrát ve váš neprospěch?
 
Pro mě určitě hovořily dlouholeté zkušenosti z manažerských pozic v bankovnictví, výrobě, byznysu a hlavně 18 let v komunální politice a dalších s tím spojených aktivitách, díky kterým mám širší záběr znalostí než Tomáš, který celý život pracuje jen ve zdravotnictví. Bohužel na jaře přišel covid, který mi zhatil plány, které jsem měl co se týká kontaktní kampaně a osobních setkání zejména se starosty obcí volebního obvodu. Naopak Tomášovi se otevřela možnost prezentovat se v souvislosti s covidem jako ředitel nemocnice, která s ním úspěšně bojuje, v čemž mu vycházelo vstříc i město Strakonice, když se prezentoval v jeho zpravodaji nebo na vývěskách města.
 
Co bylo vaší motivací pro kandidaturu do Senátu?
 
KDU-ČSL mě, ač nestraníka, měla v hledáčku již v roce 2014, kdy jsem byl jedním ze dvou nominovaných. Tenkrát jsem dal jednoznačně přednost řediteli prachatického hospicu Robertu Hunešovi. Letos jsem byl nominován sám a výzvu jsem přijal.
 
Jako hlavní téma jste měl zvyšování finanční soběstačnosti obcí, zastavit vylidňování venkova, motivaci podnikatelů. Jak byste to ze senátorského křesla prosazoval?
 
Již několik let bojuji za prosazení nejen těchto záležitostí coby předseda Spolku pro obnovu venkova Jihočeského kraje a současně člen celostátního předsednictva tohoto spolku. Jako senátor, pokud bych byl zároveň členem Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, bych měl ještě mnohem větší možnosti lobovat ve prospěch měst a obcí.
 
Myslíte si, že hlas starostů je v Senátu dostatečně slyšet?
 
Pokud vím, tak do těchto voleb tam bylo více lékařů než starostů.
 
Co jste se při kampani dozvěděl o regionu, respektive senátorském obvodu zahrnujícím i část Písecka a Prachaticka?
 
Můj hlavní cíl byla kontaktní kampaň, kterou jsem bohužel vinou covidu mohl zahájit až v červenci. O to byly ty tři měsíce do voleb náročnější. Každý den včetně víkendů jsem objížděl region, starosty obcí, podnikatele, kulturní a sportovní akce a v neposlední řadě jsme s mým týmem oslovovali lidi na náměstích. Díky tomu jsem poznal náš krásný region opravdu důkladně se všemi jeho přednostmi i nedostatky a také jsem měl možnost vyslechnout si tisíce názorů jeho občanů. S plnou odpovědností tak mohu říci, že v našem kraji žijí skvělí lidé, za které každému zvolenému senátorovi stojí za to bojovat do posledního dechu.
 
Jaká máte očekávání od Tomáše Fialy v roli senátora?
 
K vítězství jsem Tomášovi poblahopřál hned po sečtení hlasů. Řekl jsem mu, že na doktora zvládl kampaň skvěle a že jsem si jist, že bude také skvělým senátorem. Potvrdil mi, že i vzhledem k tomu, jak těsně volby vyhrál, bude k nové funkci přistupovat s tou největší zodpovědností.
 
Nyní se můžete opět naplno věnovat Radomyšli. Co pro vás bude prioritou?
 
Radomyšli jsem se musel věnovat i v průběhu kampaně, ale většinou na to byl čas jen ráno a večer. Díky tomu jsem si naplno uvědomil, co to znamená být neuvolněným starostou, který tuto pozici zastává při zaměstnání a musím před těmito lidmi smeknout. Naší prioritou je momentálně rekonstrukce sokolovny, kterou jsme získali bezplatně od sokolů. Bude to největší investiční akce v historii našeho městyse. Náklady budou kolem 30 milionů korun, zahájení předpokládáme na začátku roku 2021. Dotace na tuto akci nejsou, ale díky tomu, že jsme byli doposud velmi úspěšní při získávání dotací, máme pro tento případ k dispozici rezervu kolem 40 milionů a jsme bez dluhů.
 
Je na to brzy, ale přesto se zeptám. Budete uvažovat o kandidatuře za dalších šest let? Nebo zkusíte už příští rok volby do Poslanecké sněmovny?
 
Jelikož jsem nestraník, záleží na tom, jestli mě osloví v tomto směru znovu třeba KDU-ČSL, se kterou dlouhodobě spolupracuji. A pak se uvidí.
 
 
Článek vyšel v tištěném vydání Týdeníku Strakonicko dne 21. října 2020.