Průzkumy ukazují, že se KDU-ČSL pohybuje kolem pětiprocentní hranice. Jak to chcete jako kandidát na předsedu zlepšit?
 
Průzkumy nám dávají pět procent dlouhodobě, což je dobré v tom, že lidovci podporu neztrácí. Jádro, které zůstává lidovcům věrné kvůli našim hodnotám, s námi tou cestu jde a je potřeba říct, že si toho vážíme. Neproděláváme zásadní procentuální kotrmelce nahoru ani dolů. Nejvíc nás poškodil rozchod s hnutím STAN v předchozím období, proto jsme částečně ztratili. Na druhou stranu se ukazuje, že díky našemu pevnému jádru můžeme jít nahoru. Osobně si myslím, že je to o trpělivé práci a navázání na to dobré, co se povedlo Pavlu Bělobrádkovi.
 
Do budoucna to znamená rozšířit okruh témat, kterým se věnujeme. Zaměřit se více na školství, digitalizaci, průmysl nebo oblast bezpečnosti.
 
Když podle vás lidovce poškodil rozchod se Starosty – byla od začátku špatná myšlenka spolupráce, nebo až ten výsledek?
 
Myšlenka to byla dobrá, ale limitem byl nedostatek času na odprezentování projektu. Z průzkumů se pak ukázalo, že o toto spojení voliči neměli zájem. Podpora klesala, protože v politice 1 + 1 neznamená vždycky dvě. Někdy může být výsledek 2,5, někdy také 1,8. Ukázalo se, že naši tradiční a spíše konzervativní voliči byli schopní akceptovat liberálnější rozměr STAN, zatímco pro liberálnější voliče STAN byla konzervativní KDU-ČSL překážkou.
 
Máme blíž k ODS než ke Starostům
 
Politologové se domnívají, že by vám – stejně jako TOP 09 a STAN, které se také pohybují kolem pěti procent – spojení pomohlo.
 
Je tu historická zkušenost se čtyřkoalicí, což byl schopný a úspěšný projekt. Na druhou stranu, když něco spojujete, musí vám to fungovat jak politicky, tak lidsky. Hlavně je důležité, abyste reprezentovali hodnoty a program, se kterými se dokážou identifikovat voliči. Z pohledu liberálního světa k sobě mají velice blízko STAN a TOP 09. Ukazuje se, že konzervativním zaměřením teď máme větší průniky s ODS. Ale je potřeba říct, že to je proces, který – pokud by měl proběhnout – nevyřešíte za čtrnáct dní ani za půl roku.
 
Má-li vzniknout smysluplná alternativa vůči současné vládě, musí být tak silná, aby nabídla možnost na vítězství. Možnost mít premiéra, což je výzva, která leží před všemi stranami.
 
Chápu tedy správně, že je vám bližší spolupráce s ODS?
 
Pro mě je blízká spolupráce s tím, kdo je nám hodnotově a programově blízký. Znovu říkám, že je tu současně zodpovědnost za hledání smysluplného řešení a KDU-ČSL musí hledat způsob, jak posílit.

Je pro vás tedy smysluplným řešením spolupráce s ODS?
 
Smysluplným řešením je silná KDU-ČSL.
 
Jistě, ale toho musíte nějak docílit. A politologové říkají, že pokud chcete spolupracovat s nějakými stranami, je potřeba začít s předstihem.
 
Naprosto zásadní je, co preferuje členská základna. Jsme demokratická strana a není možné, ať už o tom politologové smýšlí jakkoli, tímto způsobem „znásilnit“ členskou základnu. Je potřeba s našimi členy mluvit a vysvětlovat jim jednak potenciál růstu pro KDU-ČSL, jednak rozměr zodpovědnosti za budoucí demokratický a proevropský vývoj. Musíte otevřít diskusi se členy a ukázat jim možnou bilanci zisků a ztrát.
 
Dá se říct, zda případná spolupráce připadá v úvahu při krajských volbách v roce 2020, ve volbách do Sněmovny v roce 2021, nebo až později?
 
Lidovci už v komunálních volbách ukázali, že jsou schopní spolupracovat, byli jsme součástí různých uskupení s různými stranami. Kde to je možné, hledáme spojení a jsme v tom úspěšní.
 
Do voleb do Evropského parlamentu ale jdete sami…
 
Tam je mnoho důvodů. Jedním z nich je, že zatímco STAN a TOP 09 jsou liberální strany, my jsme proevropská konzervativní strana a v řadě hlasování se naši europoslanci rozcházeli. Dohromady by nám to nefungovalo. Ale dovedu si představit spolupráci na různých úrovních.
 
Hrají tam nějakou roli i staré křivdy? Když jsem se ptala vašich poslanců, často v nich byla hořkost z rozpadu spolupráce se Starosty.
 
V politice hrají mezilidské vztahy velice významnou roli. Ale jste-li profesionál, musíte odhlédnout od osobních sympatií či animozit a musíte vždy dbát na prospěch celku. To je politika, kterou já dělám. Jestliže to přinese prospěch KDU-ČSL a je to v rámci hodnot, které vyznáváme, tak by člověk měl tyto věci odosobnit a hledat řešení.
 
A zjišťujete tedy třeba i v ODS, zda mají zájem o spolupráci?
 
Hlavně se ptám našich členů. U všech vidím touhu posilovat a odpracovat si to. Ptám se jich, co uděláme pro to, abychom posílili, a co uděláme pro to, abychom v Česku měli vládu a premiéra, za kterého bychom se nemuseli stydět. A jakou zodpovědnou roli v tom sehrají lidovci. Oni k tomu přistupují zodpovědně a chtějí, aby lidovci rostli.
 
Jak zpětně nahlížíte na účast lidovců ve vládě? Myslíte, že to vaší straně uškodilo?
 
Někteří nám to vyčítají, to je pravda. Na druhou stranu, když si vezmete předčasné volby v roce 2013 a to, jak vypadala Česká republika po skandálu kolem premiéra, tak tu byla obrovská nedůvěra veřejnosti ve vládu i v parlament. Po těch volbách jsme měli možnost buď ten politický marasmus prohloubit, nebo převzít zodpovědnost a stabilizovat Českou republiku. Jsem přesvědčen, že to bylo správné rozhodnutí. Co se mělo udělat jinak, byla otázka lustračního osvědčení.
Ale jsem přesvědčen, že se nám podařilo – ať už v oblasti vědy, výzkumu, zemědělství či kultury – udělat řadu užitečných projektů. Z toho vládního angažmá jsme nevyšli úplně tak špatně.
 
Když říkáte, že jste z toho nevyšli tak špatně, tak to nevypadá, že to celkově vnímáte pozitivně.
 
Když to srovnám se sociální demokracií, která byla v koalici také, tak říkám, že jsme z toho nevyšli tak špatně. (smích)
 
Rodina je máma, táta a děti
 
Na stránkách KDU-ČSL je celá řada důvodů, proč jste proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Můžete mi říct, proč s ní nesouhlasíte vy osobně?
 
Jednoznačně souzním s pasáží, která odsuzuje násilí na ženách. Jako terapeut jsem s řadou těchto případů pracoval a zcela jednoznačně odsuzuji násilí jako takové. V Istanbulské úmluvě jsou ale jeden nebo dva sporné paragrafy, u nichž právníci říkají, že by v budoucnu mohly zavdávat příčinu ke změně výkladu genderu, a to je záležitost, kterou KDU-ČSL rozporuje.
 
Lidovcům vadí, že by Istanbulská úmluva mohla umožňovat adopci dětí homosexuálními páry. Dlouhodobě říkáte, že role matky a otce je pro děti důležitá. Nemáte však pocit, že se společnost vyvinula a nastal čas na tuto změnu?
 
Nemám ten pocit. Pro mě vždycky zůstane rodina jako táta, máma a děti. Jsem zastáncem toho, že muž a žena jsou výchovné vzory. Tohle je svět, ve kterém žiji a kterému rozumím. Neměnil bych to.
 
V Česku jsou ale milující páry, které skutečně po dětech touží, proto jezdí do Kanady, aby je mohly adoptovat, případně si hledají jiné cesty. Není to ústupek, který by spoustě lidí pomohl a zlepšil život?
 
Přeji všem lidem štěstí a spokojenost, ale na některé věci bohužel v životě nemáme právo. Nemáme třeba právo na lásku, je to dar. Je potřeba na to nahlížet optikou toho, že manželství je svazkem muže a ženy s dětmi.
 
Pořád mi to nedává smysl, ty páry jsou šťastné a milují se, tak proč jim nemůžeme umožnit se vzít?
 
Manželství jako svazek muže a ženy je po právní stránce vnímán jako zcela výjimečný vztah. Pamatuje na něj i občanský zákoník, požívá zvláštní ochrany v rámci zákona. Manželství je prostě skutečně výjimečné a je důležité ho ani nerozmělňovat, ani neměnit.
 
Myslíte si tedy, že když se manželství rozšíří i pro stejnopohlavní páry, tak to ten svazek devalvuje?
 
Ne, ne, to ne. Ale otevře se otázka, co všechno může být manželství. Otevře se otázka, zda manželství nemůže znamenat svazek více osob.
 
To je přece absurdní argument.
 
Ne, je zcela legitimní.
 
Oba víme, že tohle není na stole. Nikdo nechce zavádět skupinová manželství.
 
Bavme se o tom i s nějakým přesahem do budoucnosti, co všechno si dokážeme pod pojmem manželství představit a jaké modely mohou existovat. Já jsem v tomhle konzervativní, pro mě je to svazek muže a ženy. Chápu, že formy soužití jsou různé a v praxi se to tak i děje, je to svobodná volba lidí, já ji respektuji, ale není to pro mě manželství.
 
Společně s dalšími opozičními stranami jste inicioval vznik komise pro vyšetřování čínských a ruských vlivů. Zatím to nepodpořila většina poslanců z hnutí ANO i ČSSD. Striktně to odmítají komunisté a SPD. Věříte, že to projde?
 
Pevně věřím, že ano. Zažívám velkou deziluzi, protože se jedná o otázku národní bezpečnosti a byl jsem přesvědčen, že na tom záleží všem stranám zastoupeným ve Sněmovně. Jestliže tu cizí mocnosti roztahují své agenty, zvyšují svůj vliv, mění atmosféru ve společnosti a dostávají se ke klíčovým informacím naší země, tak jsem předpokládal, že všichni budou mít zájem na tom spolupracovat, a to včetně možných legislativních řešení. Ale není tomu tak.
 
Podle předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jana Chvojky je odhalování vlivu cizích mocností úkolem tajných služeb. Pokud máte dojem, že tajné služby dostatečně nefungují, měli byste dát podnět příslušným kontrolním orgánům Sněmovny.
 
Máme k dispozici zprávu BIS a máme k dispozici zprávu Vojenského zpravodajství. Obě dvě říkají, že se tak děje. Je ale důležité, že komise by měla možnost s těmito službami mluvit a na základě toho by mohla iniciovat legislativní změny. Zvlášť když ve Sněmovně máte dvě strany, které se jednoznačně profilují jako proruské a část z nich je spojená s šířením fake news, je to otázka více než aktuální.
 
Práci BIS oceňuji
 
Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek v televizi Barrandov označil tajné služby za neschopné a shazoval i jejich zprávu. Co si o tom myslíte?
 
Osobně oceňuji práci BIS. Ten včerejší úšklebek s „čučkaři“ bylo kladné hodnocení jejich práce. Víc bych se k tomu včerejšímu blábolu nevyjadřoval, protože nemá relevanci ani váhu.
 
 
Tajné služby dlouhodobě naráží na postoje hlavy státu. Není proto lepší spíš posílit jejich pozici pomocí zákona?
 
Některé věci jsou otázkou zákona, například zákona o Vojenském zpravodajství. Druhá věc ale je, jak politické autority k těm zprávám přistupují a jak s nimi v praxi zacházejí. Máte možnost brát ty zprávy vážně a úměrně tomu se chovat. Nebo je můžete i v očích veřejnosti zpochybňovat, což já osobně vnímám jako zradu na České republice, protože od toho tajné služby máme. Je to o politické odvaze se vymezit. Nemůžete upřednostňovat byznys nad bezpečím Česka.
Apeloval jste na předsedu Sněmovny Radka Vondráčka, aby poslal vytýkací dopis prezidentské kanceláři kvůli selektivnímu zvaní poslanců na oslavy 28. října. Dostali jste nějakou odpověď? Mělo to smysl?
 
Určitě to mělo smysl. V tomto případě nejde o politickou příslušnost, protože 28. říjen není svátek prezidenta republiky ani kohokoli jiného. A měli by být zváni jak zástupci horní a dolní komory, tak rektoři. Neměla by probíhat selekce na základě souladu a sympatií. Považoval jsem za klíčové, aby Poslanecká sněmovna držela pohromadě, abychom se jeden druhého navzájem zastali. Protože nevraživost se může v budoucnu otočit i proti komukoli jinému a to je špatně. Musíme se navzájem respektovat v jinakosti, protože jestliže někoho vyčleňujete, tak to naší společnosti ubližuje.
 
Já to chápu, ale prezident je ani přes váš apel nepozval. A teď tedy nevím, jestli vám alespoň odpověděl.
 
Přišla odpověď, že pan prezident na svém rozhodnutí nebude nic měnit. Ale v tomto ohledu souzním s Václavem Havlem, který tvrdil, že některé věci je důležité dělat bez ohledu na to, jak dopadnou.
 
A není na čase se uchýlit k razantnějším krokům, než je psaní dopisů? Prezident ve svém chování také přitvrzuje.
 
Není to jenom o chování prezidenta, ale jsou to i témata, která se točí kolem premiéra. Problémy, na kterých dříve padaly vlády a byly naprosto nemyslitelné, se dnes staly normou a součástí života. Špatné na tom je, že ubližujeme sami sobě. Dnešní doba se zredukovala spíš na reklamní mávátka než na témata, která skutečně řešíme. Nejlepší nástroj ke změně jsou volby a beru je jako nástroj k tomu, aby ostatní politické strany – včetně lidovců – dokázaly nabídnout alternativu.
 
Vy jste reagovali na krizi vlády pokusem o vyslovení nedůvěry, což Sněmovnou neprošlo. Sociální demokraté mezitím řekli, že by hlasovali pro předčasné volby. Vidíte to jako cestu?
 
Asi ne, protože existuje řada dalších ústavních kroků, které můžete použít před tím, než se rozpustí Sněmovna.
 
Jaké to jsou kroky?
 
Minimálně by prezident v případě vyslovení nedůvěry vládě mohl sestavením kabinetu pověřit někoho jiného.
 
Ale prezident už předem oznámil, že nic takového neudělá.
 
Jsou to ale legitimní kroky. Neschopnost najít řešení je selháním politické reprezentace. Ať z pozice prezidenta, vítěze voleb, nebo kohokoli jiného. Na nich leží největší tíha zodpovědnosti, oni jsou ti, kteří mají hledat ústavní řešení k zajištění stability.
 
ČSSD vám vyčítala, že nemáte plán B, což nemáte. Ve chvíli, kdy předseda strany Jan Hamáček sdělil Andreji Babišovi své požadavky, on pohrozil, že je ve vládě nahradí hnutím SPD. Jakým způsobem měli oni reagovat?
Bavíme se o nástroji vydírání sociální demokracie? (smích)
 
Ano.
 
Je skutečně zodpovědností vítěze voleb, koho si vezme jako partnery. Jestli by k sobě Andrej Babiš přizval hnutí, jehož někteří představitelé šíří fake news, jehož členové zpochybňují holocaust u Romů, je to jeho zodpovědnost.
A jestli mu nevadí, že si k sobě vezme partnera, který chce vyhnat Českou republiku z Evropské unie, potažmo z NATO. Tohle jsou klíčové věci.
 
Myslíte, že by mu to v očích jeho voličů uškodilo?
 
Já teď vůbec neřeším předvolební průzkumy. Bavíme se tu o tom, jak to ve skutečnosti s Českou republikou bude.
 
Zohledňuje podle vás premiér zájmy této země při svém rozhodování?
 
Premiér při svém jednání zohledňuje své volební preference, často nad zájmy lidí v České republice a nad prospěch celé země.
 
Článek vyšel v DeníkuN. Dostupný zde