Pane řediteli, jak byste ohodnotil uplynulý rok v písecké Diakonii?
Máme za sebou jako Diakonie velmi rušné období. Po proběhlé rekonstrukci budovy, včetně střechy, oken a pláště jsme na konci roku 2016 zrekonstruovali společenskou místnost střediska a nově ji vybavili. Od začátku roku 2017 jsme začali připravovat druhou fázi rekonstrukce pokojů a chodby v přízemí, z hlediska objemu finančních prostředků to nebylo sice v řádu milionů, ale provozně to bylo mnohem náročnější. Klienty bylo nutno vždy vystěhovat z pokoje do provizorních prostor, a celý pokoj zgruntu opravit, to znamená předělat elektřinu, vyměnit podlahu, vše  -zednicky začistit, nastěrkovat a vybílit. Obvykle cca 7 – 10 dní. Nakonec bylo třeba udělat takto i celou chodbu, k tomu stropní podhledy s LED osvětlení. Začínali jsme v květnu a končíme v těchto dnech. Aby toho nebylo málo, oslavili jsme na přelomu dubna a května 25 výročí střediska Diakonie v Písku. Bylo to nádherné, zavzpomínat si na začátky po roce 89 a na vývoj, kterým středisko prošlo. Při příležitosti výročí jsme také měli možnost strávit 3 dny se zástupci z našeho partnerského zařízení v bavorském Marktheidenfeldu. Ač byl celý rok velmi náročný, zažívali jsme velmi radostné okamžiky a to, když nám Rotary klub Písek pomohl financovat ozvučení pokojů pro klienty, nebo když nám paní Miluše, i když už její maminka zemřela, zakoupila zcela novou, luxusní a skvěle vybavenou kuchyni na oddělení Domova se zvláštním režimem Vážka.
 
A co řešíte nyní?
V tuto chvíli žijeme přípravami na Vánoce a také obdobím, které bych nazval obdarovávací. Projekt Ježíškova Vnoučata, ke kterému jsem byl zprvu trochu skeptický, mě velmi nedchl, mnoho dárců se přihlásilo a mnozí přijeli, třeba i ze vzdálených Litoměřic, aby obdarovali naše seniory, ale také aby s nimi strávili nějaký čas. Bylo to velmi povzbudivé. Další aktivitou v obdarovávání je naše spolupráce s OD Kaufland, který našim klientům také průběžně a před Vánocemi více, předává celou řadu darů nejen v podobě potravin.
 
Co vás čeká v roce 2018?
Od začátku roku se sociální služby a nejen v Diakonii Písek, potýkají s personálním oslabením. Mnoho lidí nechce pracovat v sociálních službách, protože tato práce není ani prestižní ani dostatečně ohodnocená. V období ekonomického růstu, kdy je prakticky nulová nezaměstnanost a výrobní i jiné podniky se předhánějí v tom, jak ocení své zaměstnance, se sociálním službám nedaří tuto mezeru vykrýt. Příslib dotace na mzdy, které měly být v červnu na účtech, aby od července mohly vzrůst mzdy zaměstnancům, sice nevyšuměl, ale peníze byly vyplaceny až na konci září. Nejistota se velmi negativně odrazila na důvěře zaměstnanců, i když od července byly formou odměn určité kompenzace vypláceny. Pro uklidnění situace byly v od října podepsány nové mzdové výměry s již dopočítaným navýšením, ale z médií je opět slyšet, že rozpočet na tok 2018 toto navýšení nepokryje. Neustálá nejistota je velmi únavná a nepřispívá zvyšování kvality služeb. Nutno podotknout, že úhrady za pobyt v domově pro seniory, ale i úhrady za pečovatelskou službu, jsou zastropovány vyhláškou 505/2006 a nelze tedy vybrat více finančních prostředků od klientů (ani bychom to při stávající výši penzí nemohli chtít, protože valná část klientů na úhradu stejně nedosáhne a musí pomáhat rodina). Stejně tak díky stropům nelze získat více finančních prostředků od zdravotních pojišťoven a já osobně si v našem zařízení neumím představit péči bez zdravotních sester, jelikož věkový průměr obyvatel pobytových služeb se dlouhodobě pohybuje kolem 86 let věku (měli jsme několik stoletých i více než stoletých klientů).
 
 
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!
 
 
Red.