Tomáš Beránek v roce 1935 biskupem Šimonem Bártou jmenován děkanem a od roku 1939 vikářem vodňanského vikariátu. Za nacistické okupace se postavil např. proti odstraňování křížů ze škol, odebírání zvonů z vodňanského chrámu nacisty nebo vyjadřoval vlastenecké postoje ve svých kázáních, za což byl dvakrát vyšetřován gestapem. Před válkou i po ní se angažoval jako člen Československé strany lidové, Orla a věnoval se mládeži. V roce 1945 se stal členem Revolučního národního výboru, následně i prvním náměstkem předsedy místního národního výboru ve Vodňanech a podílel se na poválečné obnově města. V roce 1947 byl jmenován papežem Piem XII. čestným tajným papežským komořím a obdržel titul monsignore.
 
Krátce po komunistickém převratu byl už 25. března 1948 na základě usnesení akčního výboru zbaven svého místa v národním výboru. Protože patřil k nejbližším spolupracovníkům biskupa Hloucha, byl jasným adeptem na zatčení. V roce 1949 kriticky vystoupil proti státem organizované Katolické akci, přečetl ve vodňanském kostele pastýřské listy biskupů, ačkoliv jejich čtení bylo státní mocí zakázáno, a stál za protestní rezolucí kněžstva z vodňanského vikariátu proti novým církevním zákonům. V noci 8. února 1950 byl na vodňanské faře zatčen StB.

Odsouzen za velezradu
Téměř po roční vazbě v Písku a Praze byl 31. ledna 1951 Státním soudem ve vykonstruovaném monstrprocesu spolu s osmi biskupskými sekretáři a kněžími odsouzen za velezradu na jedenáct let odnětí svobody. Byl vězněn v Leopoldově a na Mírově. Zemřel 3. prosince 1954 na následky zánětu ledvin ve vězeňské nemocnici v Brně. Pohřeb ve Vodňanech nebyl komunistickými orgány povolen, proto byl mons. Beránek pohřben do společné šachty a následně do vězeňského hrobu č. 1357 v Brně. Teprve v roce 1968 byly jeho ostatky exhumovány a uloženy na vodňanském hřbitově.
Mnoho z toho při odhalení památníku před 23 lety zaznělo. Objevily se však některé nové podrobnosti. Mj. schéma protokolu, které se dochovalo ve vyšetřovacím spisu Tomáše Beránka v podobě krátkých instrukcí s předem vymezenými proviněními bez předchozího kladení otázek. Již to je dokladem, že vyšetřování bylo zmanipulované. Předem připravené schéma výslechového protokolu uvádí, že peníze vybrané od věřících při kostelní sbírce uložil Tomáš Beránek na vkladní knížku Městské spořitelny ve Vodňanech a měly být použity k podpoře persekvovaných kněží. Spis měl evokovat chamtivost církevních představitelů a představu o zneužití či přímo zcizení peněz. Ve skutečnosti Beránek chránil spravovaný majetek a finanční sbírku se snažil využít na sociální potřeby osob postižených totalitním režimem.
 
To přímo souvisí s legislativními změnami z podzimu r. 1949. Jimi komunistický režim získal nástroj ke vměšování do vnitřních záležitostí církve. K ovlivňování nejen jejího duchovního působení či administrativní činnosti, ale takřka veškerých jejích veřejných a společenských aktivit.
Faktickou nadvládu nad církvemi umožnil zákon č. 217/1949, jímž byl zřízen Státní úřad pro věci církevní mající statut ministerstva. Zároveň s ním byl vydán zákon č. 218/1949 o hospodářském zabezpečení církví. Ten mj. vymezoval tzv. státní souhlas pro výkon duchovenské činnosti. Každý kněz tím potřeboval státní souhlas k výkonu svého povolání. Jakýkoli náboženský úkon bez tohoto souhlasu byl trestným činem a duchovní tak mohl být odsouzen za maření dozoru nad církvemi na tři roky odnětí svobody.
T. Beránek svou výzvou kněžím vodňanského vikariátu v srpnu 1949 k podpisové akci přímo reagoval na připravované zákony, neboť fakticky braly církvi jakoukoli možnost svobodně působit. A naopak umožňovaly státu manipulativní zásahy do činnosti církve.
 
Obvinění mons. Beránka z trestného činu velezrady bylo v rozsudku Státního soudu v Praze zdůvodněno bodech takto: „[…] Od vítězného února 1948 až do svého zatčení iniciativně pomáhal vysoké církevní hierarchii v jejím rozvratnickém boji […] Rozšiřoval mezi duchovní svého vikariátu rozvratnické tiskoviny, nutil je, aby je při pobožnostech četli a sám je též v kostele četl. […] Dále […]si osobně přivezl od biskupa Hloucha exkomunikační dekret proti příslušníkům KSČ a rozvezl sám po svých farnostech. […] Organizoval ve svém vikariátě podpisovou akci mezi duchovenstvem proti novému zákonu o hospodářském zabezpečení církví a podpisovou akci […] za propuštění kněží zajištěných pro protistátní činnost.[…]Peníze z kostelní sbírky na potřeby ryze náboženské […] ponechal u sebe na vkladních knížkách a měly sloužiti k podpoře kněží protistátně činných.“
Jaký byl skutečně T. Beránek? Vzpomínky pamětníků uvádějí: Poznala jsem pana vikáře už ve svém dětství. Vzpomínám na něj jako na velmi laskavého, obětavého, moudrého člověka, který s nesmírnou pokorou a opravdovou láskou plnil kněžské poslání. Za druhé světové války ze všech sil pomáhal všem, kteří podporu potřebovali, nejen duchovní posilou, ale z toho mála co měl, i hmotně. Vždycky tvrdil, že on, jeho sestra a rodiče, kteří s ním žili na zdejší (vodňanské) faře, moc nepotřebují, a tak to, co dostal, putovalo často k těm, kteří strádali. Kromě toho podporoval na studiích P. Václava Motejla.
Byl nesmírně skromný, nenáročný, jeho nevětší radostí bylo, když někomu prospěl a posloužil… Vodňanští, a nejen katolíci, si pana vikáře velmi vážili a není divu, že se stal členem prvního národního výboru. Pustil se do práce s elánem a poctivostí jemu vlastní. Bohužel velmi brzy se začaly nad nabytou svobodu stahovat mraky. Pan vikář byl velmi statečný, nerezignoval, ale chtěl ze všech sil přispět k udržení svobody a demokracie.
 
Zasadil na Vodňansku hluboké kořeny víry a čisté lásky k Bohu a bližnímu. Veliká svědomitost a rozhodnost. Lidé ho velice milovali. Děti měly v něm vzor, vedeny od něho k hluboké lásce k Bohu.
Co dodat? Proces s mons. Beránkem byl postaven na lži a násilí. Stejně jako celý tehdejší režim. Proto byl 17. 11. 2001 v parku u kulturního domu odhalen památník Obětem komunistické zvůle s jeho jménem. Proto mu byla r. 2016 odhalena pamětní deska na budově vodňanské fary, kde mons. Beránek v l. 1930 – 1950 žil. Sem můžeme vodit naše děti a vnuky a připomínat jim, že svoboda není samozřejmá.

PhDr. et Mgr. Robert Huneš, MBA
předseda MO KDU-ČSL Vodňany
 

Článek vyšel ve Strakonickém deníku. Dostupný zde.