Koronavirus není a nebude metlou lidstva. Přesto může být nepříjemný. Jak pro jedince, který onemocní tímto druhem chřipky, tak pro společnost. Té stačí málo. Jen několik mediálních zpráv a nekonání či mlžení veřejné správy spustí projevy paniky. To první nepřekvapuje. Média jsou živa ze senzací a jejich prostší konzumenti skupinou, na niž cílí. Překvapuje však to druhé – veřejná správa.
Jak křehká je správa naší země, když nikoli zdrcující epidemie, ani její slabá sestřička (koronavirus), ale pouhá možnost jejího vypuknutí nachytá stát v nedbalkách.
Kladu si otázky, na něž nenalézám odpověď. Jak je možné, že stát neumí předvídat vyplašené reakce svých obyvatel? Proč nenakoupil včas účinné respirátory, dokud byly k mání? Proč včas nezajistil rezervy nezbytných pomůcek, léků a nedeponoval je ve prospěch péčových služeb? Totiž oslabení, nemocní či velmi staří lidé doma, ale zejména v nemocnicích, hospicích, domovech důchodců aj. jsou ve skutečnosti jedinými, pro které je koronavirus skutečnou hrozbou. Výsledek je takový, že zdravá část populace se předzásobila léky, jež de facto nepotřebuje (potravinovou paniku pomíjím). Naopak zařízení ústavní péče, jež je nezbytně potřebují, jsou na štíru.
Coby ředitel lůžkového zdravotnického zařízení vím, o čem mluvím. Pro náš personál (lékaři, sestry, ošetřovatelé aj.), kteří by měli být první chráněni, aby nezkolabovala péče o pacienty, jsou respirátory a řada léků nedostupné (nedostatkovým zbožím je mj. obyčejný Ibalgin!). Řada jiných nemocnic a ústavů je na tom stejně. Proč stát, resp. jeho představitelé, které si prostřednictvím našich daní štědře platíme, nekonal a nekoná? Kde jsou ony respirátory a chybějící léky? Kde jsou včasné a přesné informace, co, jak a kdy konat?
Namísto toho vrcholní představitelé státu připomínají sehranou dvojici cimrmanovských policistů Ječný-Cígler volající: „Rozejděte se!“ a „Neshlukujte se“. Ne nekritizuji prioritně politickou reprezentaci. Ještě více mi vadí nepružnost úřednictva. Dokladem snad budiž „aktivita“ např. krajských hygienických stanic vůči poskytovatelům péče. Čekali jsme návody, postupy, opatření, ale i roušky, respirátory, léky a průběžné informace. Řadu týdnů však držely bobříka mlčení, kterého přerušily asi před třemi dny. V e-mailové poště mi přistála dech beroucí informace: „V přiloženém internetovém odkazu Vám posíláme interaktivní mapu, na které můžete sledovat šíření nového coronaviru COVID – 19...“
Díky, to nám jistě hodně pomůže…

 
Článek vyšel na blogu Roberta Huneše. Dostupný zde.