V tomto duchu byl schválen vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.

Zákon o střetu zájmů vybudil celou řadu poslanců k iniciativě, tzn. podání pozměňovacích návrhů. Klub KDU-ČSL se rozhodl podpořit prioritně pozměňovací návrh poslance Chvojky (ČSSD), který jej podal již na jaře letošního roku. Jeho návrh si osvojil i Ústavně právní výbor PS PČR. Následně byla „ve hře“ také druhá, aktualizovaná Chvojkova verze, reagující na argumentace o možné protiústavnosti první. V čem se obě varianty lišily? Zůstala podstata myšlenky! Pokud zákonem definovaný vrcholný představitel moci výkonné i přes výkon své veřejné funkce zůstane nadále více než čtvrtinovým vlastníkem obchodní korporace, nesmí stát, státní příspěvková organizace nebo právnické osoba zřízená zákonem poskytnout takové obchodní korporaci dotaci, návratnou finanční výpomoc, záruku či jinou veřejnou podporu. Oproti původnímu návrhu došlo v nové verzi k vypuštění celé řady ustanovení. Původní návrh počítal např. se sankčním mechanismem, že pokud byl (v rozporu se zákonem) veřejný funkcionář ovládající osobou obchodní korporace, nemá právo na podíl na zisku z obchodní korporace za daný kalendářní rok. Nový návrh také rezignoval na ustanovení rušící právo veřejného funkcionáře na podíl ze zisku z obchodní korporace za kalendářní rok, v němž byla korporace příjemcem dotace, návratné finanční výpomoci, záruky nebo jiné veřejné podpory nebo s ní zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, s výjimkou veřejné zakázky malého rozsahu. Vypuštěním sankcí pak ale hrozí situace, kdy by bylo možné při porušení zákonem daných omezení činnosti veřejného funkcionáře a nastalého střetu zájmů, využít pouze obecnou sankci podle tohoto zákona, a to pokutu ve výši jednotek až desítek tisíc. Znamená to tedy například, že pokud veřejný funkcionář neukončí svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem stanovených médií, zaplatí veřejný funkcionář ve střetu zájmů stanovenou pokutu... jede se dál. Touto cestou by pak nebylo možné nijak ovlivnit další setrvání této osby ve veřejné funkci. Ukončení výkonu funkce ministra je definováno Ústavou a přichází v úvahu pouze odvolání, demise nebo smrt. Pravdou je, že pro dodržování zákona nejsou sankce nezbytné, bývají však často zásadní motivací k jeho dodržování. Všechna pravidla i zákony lze bohužel obejít, není však takto možné a priori k zákonům přistupovat. Obejít lze text, ne však účel. Cílem zákona o střetu zájmů je tedy do budoucna zamezit např. situacím, kdy vlastník velké zemědělské firmy ovládne ministerstvo zemědělství, majitel hazardního holdingu ministerstvo financí, vlastník stavební korporace ministerstvo dopravy...

Otevřenou otázkou však zůstává přímá aplikace článku 70 Ústavy, který stanoví, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti provedení tohoto článku stanoví zákon o střetu zájmů. Nad rámec zákona o střetu zájmů lze však zajisté dovodit, že jsou vyloučeny i další činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu funkce ministra. Vzpomeňme si například, jak tehdejší president Klaus odmítl jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví kvůli jeho funkci v České lékařské komoře...