Konečně po čtvrt století se u nás chystá zákon o sociálním bydlení. Nástroj, jak zajistit střechu nad hlavou těm nejpotřebnějším, tedy těm, kteří se přes veškerou snahu nedokážou o vlastní byt postarat sami. Je však iluzí myslet si, že jde o všelék, který vyřeší bytovou krizi.
Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje, že sociální byty pomohou o něco víc než sto tisícům lidí. Ale pak je tu ještě alespoň milión jiných, kteří by se dokázali o bydlení postarat a platit za něj. Ale nedosáhnou na příliš drahé komerční byty.
Pro ně je tu lidovecký koncept: dostupné bydlení. Ve spolupráci obcí a státu tu budou vznikat cenově dostupné byty pro mladé rodiny, samoživitelky, seniory, za něž budou platit cenu, kterou si mohou dovolit, vyřeší svůj problém a budou mít dobrý pocit, že se zasloužili o vlastní střechu nad hlavou.
Zákon o sociálním bydlení měl pro KDU-ČSL závažné nedostatky. Především nařizoval povinně i nejmenším obcím, aby část bytů vyčlenily jako sociální, bez ohledu na to, zda jsou u nich třeba a zda na to mají. Po našem tlaku MPSV ustoupilo, účast obcí bude dobrovolná a nevznikne aparát se stovkami úředníků.
Druhým vážným problémem byla ambice zákona řešit bytovou krizi takříkajíc univerzálně a slíbit byty de facto každému, kdo řekne, že ho potřebuje. Už ze socialismu ale víme, že takto to nefunguje. Stát nemá a nemůže mít prostředky na to, aby dal všechno všem. Nyní už ministerstvo mluví o 118 tisících potřebných. Tedy zhruba o jednom procentu obyvatel.
V nové podobě je zákon o sociálním bydlení pro KDU-ČSL přijatelný. Budeme ale chtít, aby vláda podpořila také koncept dostupného bydlení.
Ten je založen na tom, že obce vloží pozemky, případně nevyužívané budovy (místo aby je takříkajíc za hubičku prodávaly developerům, kteří v nich zřídí drahé komerční prostory) a stát pomůže s lacinými úvěry. V úvahu připadá Státní fond rozvoje bydlení, Evropská investiční banka či fondy EU. Peněz je dnes dost. Co chybí, jsou smysluplné infrastrukturní investice. Byty takovou rozumnou investicí bezpochyby jsou.
Starostové KDU-ČSL tento koncept úspěšně aplikují i bez pomoci státu. Když se přidá garance vlády, bude možno pomoci mnohem více lidem. Z osobní zkušenosti vím, že je zde velká skupina lidí, kteří se chtějí zodpovědně postarat o zajištění vlastního bytu. Jen třeba nedosáhnou na několikamiliónovou hypotéku. Pokud získají možnost složit pouze určitou kauci, následně splácet byt v rozumném nájmu a v případě zájmu si ho nakonec převést do vlastnictví, budou z nich zodpovědní nájemci a majitelé.
My, křesťanští demokraté, zastáváme princip zodpovědné solidarity. To znamená, že pomůžeme těm, kteří to opravdu potřebují a dostali se do špatné životní situace, či prostě měli v životě méně štěstí. Ale chovají se zodpovědně a chtějí svůj problém řešit. Pak jim má společnost pomoci, samozřejmě v míře, kterou si může dovolit.
U sociálního bydlení jde o to, že nesmí být primárně zaměřeno na ty, kteří pomoc státu pouze zneužívají. Za druhé jde o onen rozumný rozsah – tedy ne o masovou výstavbu státních bytů, ale pouze o řešení sociálních případů.
Dostupné bydlení pak tvoří střední úroveň mezi sociálními a komerčními byty. Pokud by zůstal pouze koncept sociálního bydlení, pak by na to doplatily statisíce nízko a středně příjmových lidí. Bohatí se o sebe postarají. O chudé by se postaral stát. Oni by ostrouhali.
Jsem přesvědčen, že solidární a zároveň zásluhový systém dostupného bydlení je přesně tím, o co je třeba sociální bydlení doplnit. Kromě střechy nad hlavou dáme lidem možnost získat i sebeúctu. Místo závislosti na sociálním systému jim pomůžeme ke svépomoci. A to je vždy lepší.
Jan Bartošek, místopředseda sněmovny a KDU-ČSL