Paralela platí jen pro okamžiky, které všem třem těmto přepadům předcházely. Totiž pro chvíle výhrůžek agresorů, kteří řinčeli zbraněmi a lhali ve stylu - zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“. Pro chvíle, kdy Neville Chamberlain a Édouard Daladier nabízeli Hitlerovi stále více ústupků výměnou za falešnou naději, že nasytí jeho roztahovačné choutky a zachrání mír. Byli stejně naivní, jako když bychom krmili šelmu v naději, že nás sežere až jako poslední.

Žádného agresora nikdy neodradila slova protivníka, jen činy. Od tohoto momentu podobnost let 1938 a 1968 s ukrajinskými událostmi končí. Československo se ani v jedné z kritických chvil nebránilo. Pomiňme z jakých důvodů, nebo z čí větší či menší viny. Nebránilo. Zaplatili jsme za to pokřivenou páteří, nízkým sebevědomím a ztrátou národní hrdosti.

Ukrajina šla do zdánlivě ztraceného boje. Stejně jako se bránili Poláci v r. 1939 spřízněncům Hitlerovi se Stalinem. A chovám pevnou naději, že Vladimír Adolfovič Putin a jeho pohůnci nakonec prohrají. Stejně jako nakonec prohrál Hitler, stejně jako se Finové ubránili gigantické převaze Stalina v Rusko-finské válce (1939 – 1940), stejně jako prohrál Sovětský svaz planetární studenou válku.

Myslím, že Ukrajinci si svobodu uhájí. Mají totiž rádi svoji zemi a jsou na ni hrdí. Historická zkušenost jim dává za pravdu, jak to trefně vyjádřil G. K. Keith Chesterton: „Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Řím byl velký, protože jej Římané milovali.“

Слава Українi (Sláva Ukrajině)! Proč? Protože svoboda je víc, než totalita. Pravda víc, než prolhanost. Mír víc, než válka. Radost a dobro víc, než nenávist a zlo.

Asi to bude bolet a stát oběti. Ukrajinci je přinášejí plnou měrou. To nejmenší, co mohu obětovat já, je nebrblat na možné zdražování plynu a ropy, i další ekonomické důsledky. Je to jen drobnost proti ztrátě lidských životů, charakteru, pravdy a svobody.
 
PhDr. et. Mgr. Robert Huneš, MBA
Ředitel hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích
 
 
Článek vyšel na osobním blogu Roberta Huneše. Dostupný zde.