Váš návrh na znovuzavedení povinných vojenských odvodů jste odůvodňoval tím, že stát potřebuje mít přehled o potenciálu lidí, kteří jsou v případě ohrožení ho schopni a ochotni bránit. Předpokládáte ve společnosti ochotu k sebeobětování ve prospěch druhých? Nemáte obavu, že výsledek této ochoty bude tristní?

Jestliže přistoupíme k odvodům a zjistíme tristní výsledek ve společnosti, je to stále lepší než nevědět nic. Tristní výsledek nám dává možnosti do budoucna a ukáže nám, na čem je nutné pracovat. Je dobré, aby stát věděl, kdy a s kým může počítat. Například projekt dobrovolníků, který aktuálně běží, je ukázkou toho, že je velké množství lidí ochotných pomáhat. U odvodu, tak jak o něm přemýšlím, by člověk například takto mohl státu sdělit, že v krizové situaci bude schopný dělat dobrovolníka v oblasti, kterou si vybere, nebo která bude zrovna potřeba. Můžeme zjistit, kdo by například byl ochotný vypomáhat právě v domově pro seniory, který by se potýkal s personální nouzí. Dnešní doba nám ukazuje, že věci se nedělají samy a že nelze se založenýma rukama přihlížet a nechávat pomoc na jiných. Jsem si jistý, že ve společnosti bude po koronavirové zkušenosti trošku jiný pohled na zapojení lidí do odvracení krizové situace.
 
V Polsku před pár dny nedostatečně chránění zdravotníci utekli z první linie od nakažených starých lidí. K návratu je nepřinutily ani vysoké pokuty. I na našem portálu JčTEĎ se objevila rozhořčená kritika, že byla studentka poslána pracovat do domova důchodců... O čem to podle vás svědčí?

O případu polského domova důchodců a jeho personálu jsem četl, je to opravdu velký problém a velké varování pro všechna podobná zařízení. Tento alarmující případ není jen otázkou ošetřujícího personálu, ale všech, co pracují ve zdravotnictví a sociálních službách. Dokonce se nemusíme zaměřovat pouze na zdravotnictví, ale podobný scénář může nastat u ozbrojených a bezpečnostních složek a dalších činností, které udržují náš systém v chodu. Je pouze tenká hranice toho, kdy stát může přijít o svou moc, kterou společnost uznává. Jestliže si člověk chce uchránit své zdraví a odmítne kvůli tomu nastoupit do práce, určitě ho na své pracovní místo nedostane pokuta či jiné restriktivní nařízení. Je to velké varování pro vládu a jednotlivá ministerstva, aby byla schopna zajistit maximální možnou bezpečnost a ochranu pro své lidi. Po vojácích chceme maximální profesionalitu a ochotu nasadit za vlast život, se stejným úsilím jim ale my musíme obstarat veškeré prostředky, které ochrání jejich životy. Jestliže chceme po policistech a hasičích, aby zasahovali v situacích, kdy jim jde o zdraví, musíme jim na oplátku zajistit odpovídající finanční ohodnocení a kvalitní materiál pro jejich práci a bezpečí. To samé platí u lékařů, sester a lidí, kteří se starají o ty, kteří si sami pomoci nemohou. Jestliže chceme, aby v nemocnicích každý z nich podstupoval boj s postupující nákazou, musí se právě k nim dostat maximální podpora a musí být zajištěna právě jejich bezpečnost. Nemocniční zařízení jsou aktuálně naše první linie a ty jestli ztratíme, tak tento boj prohrajeme.
 
Dal byste za pravdu poměrně častému názoru starší generace, že mladým mužům chybí vojna?

Povinná vojenská služba určitě v něčem má svůj význam, ale aktuálně si myslím, že pro ni není místo v režimu, v jakém je nastavena celá Armáda České republiky a aktivních záloh. Armáda a její početní stav je pro nás prioritní, dále i aktivní zálohy, o které je mezi lidmi zájem. Kromě početních stavů jde i o finance, a ty se směřují právě pro profesionální jednotky. Až budeme mít tyto útvary naplněné, bude prostor pro nové projekty.
 
Pokud jde o odvody, měl jste na mysli muže nebo i ženy jako kupříkladu v Izraeli?

Nevidím důvod, proč by se to nemělo týkat obou pohlaví. Zde je potřeba vhodně pracovat s pojmy. Odvod není odvedení do kasáren a navlečení do zeleného. Oslovení například jen mužů by bylo nesystémové a nedalo by nám to dostatečný pohled na společnost. Aktuálně je zapojeno velké množství žen a odvádějí skvělou práci. Pro fungování celého systému odvodů je důležité ve společnosti rozšířit povědomí o tom, že odvod není buzerace ze strany státu, ale příprava na možné krizové situace. A nyní vidíme, že krizové situace jsou reálné.
 
Byl byste po vzoru Polska pro uplatnění finančních postihů vůči lidem, kteří se práci v první linii vyhýbají, ač tam podle své profese patří? Nebo naopak pro pozitivní přístup a ocenění lidí, kteří tam obětavě pracují?

U postihů pro ty, kteří nenastoupí do své práce, si myslím, že pokuta nejspíš nebude vhodné řešení. Spíše bych tedy přemýšlel směrem pozitivní motivace. Hlavně bych se zaměřil na to, proč odmítají nastoupit do práce. Člověk, který se bojí na svém pracovišti, by asi neměl být trestán za svůj strach, a pokuta tento strach určitě nezlomí. V těchto případech je zodpovědnost na autoritách, těch, kteří mohou promlouvat k lidem, motivovat a zlepšovat morálku. V tomto ohledu v mých očích bohužel nepracovala dobře vláda, ani pan prezident. Jeden silný státnický projev může ovlivnit stovky lidí k rozhodnutí pomoci, stejně tak může také rozprášit pochybnosti nad obavou z výkonu své práce. V situacích, jako je ta aktuální, je až povinností promlouvat a směřovat sdělení ke všem.
 
Co byste vzkázal těm pracovníkům ze zdravotnictví, sociálních služeb a dalším z první linie, kteří si na dobu epidemie obstarali neschopenku?

U pracovníků s neschopenkou bych apeloval na jejich svědomí a morální odpovědnost. Vzkázal bych jim, že je Česká republika potřebuje, potřebují je lidé, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Vzkázal bych jim, že i oni se mohou dostat do problémů a mohou být odkázáni na pomoc někoho jiného. V neposlední řadě bych také apeloval na jejich solidaritu s kolegy, kteří pracují za ně, a ke kterým se do práce jednou zase vrátí. Tyto lidi bych ovšem nerad paušalizoval, jelikož někdo třeba mohl mít pádný důvod pro své jednání.
 
A jaký vzkaz máte naopak pro ty, kteří i za tyto své kolegy slouží?

Těm, kteří statečně bojují bych vzkázal především velké díky. Jsou to hrdinové dneška a zaslouží uznání. Vzkázal bych jim, že jsou to lidé na správném místě, a že jejich útvar, nemocnice či oddělení může být hrdé na jejich práci. Získají respekt, vnitřní hrdost a pocit toho, že jejich práce má smysl. Jsou důkazem toho, že je společnost silná a odhodlaná zvládnout každou situaci.
 
Nemáte dojem, že představitelé státu svým striktně odmítavým postojem k různým nacionalistickým a vlasteneckým organizacím - kupř. i občanským snahám o zřizování domobrany v době migrační vlny, přispěli k tomu, že se vlastenectví dnes považuje skoro za sprosté slovo a mnozí nepociťují nutnost přinášet pro svou zemi oběti?

Vlastenectví spojené s domobranou je komplikované téma. Stát má plnit svou roli a právě stát má monopol na použití síly. Vznikající ozbrojené skupiny tuto pozici státu mohou narušovat a přinášet určité problémy. Domobrany ale nejsou aktuální téma. Zmiňované vlastenectví skutečně prochází určitou erozí a narůstá pouze při velkých sportovních událostech a podobných akcích. Vlastenectví je naprosto žádoucí a mělo by se podporovat a správně nasměrovávat, ale ne potlačovat, proto je důležité nenechat tuto vlastnost ve společnosti vyhasnout. Mám na mysli zdravé vlastenectví, rozhodně se to netýká jeho případných extrémních forem. Vlastenectví je však téma pro sociology a další odborníky, jelikož má spojitost s naší kulturou a vývojem.
 
Myslíte, že po epidemii přijdou nějaké kroky státu pokud jde o odvody, vojenskou službu, civilní obranu a podobně?

Myslím si, že po koronaviru se některé věci jistě změní, myšlení i chování lidí. Stejně tak se bude sahat k novým opatřením do budoucna. Tato krize je pro nás zkouškou, ze které se musíme poučit. Jestliže se nepoučíme, nemůžeme říkat, že jsme koronavirus porazili. Co se týká odvodů, myslím, že dostanou nový rozměr a debata se povede v jiném duchu než dřív. Jistě bude hodně námětů pro už tak dobře pracující integrovaný záchranný systém a spolupráci s armádou. Čeho se obávám, že se kvůli koronaviru propadne rozpočet na obranu a pevně věřím, že ministr obrany bude vhodně zdůvodňovat, proč by takový krok nebyl vhodný.
 
Článek vyšel v jihočeských Týdenících. Dostupný zde.