Po sametové revoluci jsme činnost spolků potlačili tím, že jsme příliš kladli důraz na jednotlivce, ale nikoliv na přínos větších celků, jako jsou spolky a komunity. Spolky je třeba podporovat. Vzorem přitom mohou být organizace s dlouhou až předprvorepublikovou tradicí, jako jsou dobrovolní hasiči nebo Český červený kříž. Ale ani předrevoluční spolky typu Svazarmu bych neodsuzoval stejně, jako se plošně odsuzuje vše, co vzniklo před rokem 1989. Do výčtu můžeme přidat baráčníky, Sokol, myslivce, rybáře a další městské či obecní spolky, které se zabývají veřejnou rozvojovou činností. Z novodobých a potřebných jsou to tělovýchovné organizace, které si zaslouží stejnou pozornost.

Spolky nabízejí to, co by jednotlivce mohlo zajímat a v čem by se mohli realizovat. Spolky jsou obrazem společnosti. Na velikosti členské základny, na výsledcích a jejich viditelnosti je možné vyhodnotit společenský dosah a potřebnost pro společnost. Činnost spolků a zájmových sdružení je vhodným nástrojem pro spolupráci s politiky a státní správou. Spolek je zároveň legislativně zakořeněnou jednotkou, která má svá práva, povinnosti a odpovědnosti. Může tedy velmi transparentně pracovat s veřejnými prostředky.

Zamysleme se nad tím, jak využít podpory prostřednictvím komunit, které sdružují různé vzdělanostní, majetkové a třeba také věkové úrovně. Nástroje již existují, programy podpory také. Chybí tedy několik zásadních kroků: Naučit občany vnímat své možnosti prostřednictvím širších komunit. Na druhé straně naučit poskytovatele podpory, většinou veřejný sektor, lépe vyhodnocovat veřejný zájem. Na nás politicích je, abychom pomohli provázat obě tyto oblasti efektivním vysvětlováním, prosazováním vhodných rozvojových programů a další podporou spolků a zájmových organizací tak, aby byly jejich cíle co nejlépe naplněny. Ve prospěch široké veřejnosti.

Pavel Talíř (KDU-ČSL), starosta Kaplice, krajský zastupitel a kandidát na hejtmana Jihočeského kraje