Myslím, že naše štěstí nespočívá pouze v ekonomickém vidění světa a rozdělování peněz. Myslím, že jednou se budeme na konci svých životů zpovídat z toho, co jsme udělat mohli, ale neudělali. Naše svědomí nebude v ten moment trápit, zdali strana, jíž jsem dal svůj hlas, zvýšila důchody o 200 nebo 300 korun, prosadila DPH ve výši 21 či 20 procent, nebo 50 kilometrů nových dálnic...
Myslím, že budoucnost nespočívá v penězích, ale v hodnotách a vztazích. Jak to myslím? Můžeme si koupit dům, ale ne domov; přízeň, ale ne přátelství; zábavu, ale ne radost; lék, ale ne zdraví; knihu, ale ne moudrost; Bibli, ale ne víru; výhody, ale ne požehnání.
Malá souvislost. Některé subjekty zdvihly do voleb téma eutanázie. Tolik obdivované Nizozemí má dnes několik desítek let zkušeností s řízeným zabíjením lidí. V této zemi prokazatelně došlo k tisícům případů nevyžádaného ukončení života, bez žádosti pacienta. Nenechme se opít rohlíkem. Alternativu máme. Společnost nepotřebuje eutanázii, ale kvalitní péči.
Povolit zabíjení druhých lidí, které „nebaví žít“, či jim není poskytnuta kvalitní péče, je cestou k naší sebezáhubě. Akceptaci eutanázie, lhostejno zda-li přímé zabití druhého člověka, nebo asistovanou sebevraždu (umožnění druhému zabít se), vnímám jako civilizační prohru společnosti. Dopřejme slabým a nemocným kvalitní laskavou péčí důvody žít. Aby přešli na Druhý břeh, až se naplní jejich čas přirozenou cestou, nikoli rukou novodobých katů.
Budovat politickou kariéru na utrácení slabých a nemocných lidí považuji za méně než nízké.
Přeji nám všem šťastnou ruku, abychom měli sílu preferovat hodnoty a vztahy před přeplněným žaludkem a marným čekáním na splnění nereálných slibů. Přeji naší zemi, až budeme do volební urny vhazovat lístek vybrané strany, aby to nebyl lístek záhuby našich dětí, či dokonce záhuby naší vlastní.
PhDr. Robert Huneš
ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích
Zdroj: hunes.blog.idnes.cz