S každým přehráváním české hymny a v souvislosti se sportem bychom si měli uvědomit sounáležitost s naším národem, pocítit hrdost. Je obdivuhodné, že z tak malé země dokáže někdo vystoupit až na nejvyšší stupně. Přiznám se, že nejsem úplně sportovně založený člověk, ale oslovují mě legendární příběhy našich sportovních hrdinů. Všichni se učíme z příběhů zásadového atleta Emila Zátopka, který je celosvětovou legendou. Atletická reprezentace si dokonce dala do svého hesla jeho legendární: Když nemůžeš, přidej. Máme ale také jiné srdceryvné a smutné příběhy našich olympioniků, které zůstávají tak trochu v zapomnění. Třeba ten Elišky Misákové, členky olympijského družstva gymnastek z roku 1948, která na Hrách zemřela. Družstvo jejích kamarádek (pro ni) získalo zlaté medaile. Olympijské hry jsou médii zatracovány v souvislosti s vydanými finančními prostředky. Myslím však, že po bombastických Hrách v Pekingu si pořadatelé postupně uvědomují, že hodnota tohoto sportovního svátku nespočívá v penězích, ale v symbolice. Jde o výkony, jde o souboje a zápolení, ale v rámci jasných pravidel a hranic, vycházejících z tradičních společenských principů, které jsou založeny na lidské rovnosti, slušnosti, úctě a nenásilnosti jednání.

Pavel Talíř, starosta Kaplice, kandidát na hejtmana Jihočeského kraje za KDU-ČSL