Historický kontext, posilující tendenci ke sdružování obcí do svazků, byl zaprvé velký počet nejmenších obcí, které se v zájmu vlastního rozvoje a vymanění se z pozice nevýznamné periferie větších „střediskových“ obcí osamostatnily převážně hned při obnovení obecní samosprávy v roce 1990, a následně pak zánik okresních úřadů na konci roku 2002, které byly v přerozdělování veřejných peněz obcím blíž než krajské úřady. Větší svazky proto namnoze kopírují území někdejších okresů a jsou do nich začleněna i bývalá okresní města, menší svazky pak obrážejí konkrétní meziobecní spolupráci v malých oblastech, znamenající v podstatě sousedskou výpomoc.
Svazky obcí se od začátku své existence potýkaly s absencí přímého financování své činnosti. Na rozdíl od obcí nejsou adresáty peněz z rozpočtového určení daní. Větší svazky, do nichž patří i bohatší města, mohou tyto větší municipality finančně podpořit a vytvořit tak podmínky solidarity s menšími obcemi. Menší svazky, zahrnující především malé obce, však vlastní dostatečné zdroje od obcí nemají a pro obce by taková spolupráce, znamenající vytvoření dostatečné administrativní kapacity, byla paradoxně ještě větší zátěží, než když by svazek nevytvářely. Je proto nezbytné svazky směrem k jejich dostatečné administrativní kapacitě podpořit shora.
Modely se nabízí dva: buď stát vytvoří podmínky pro financování těchto kapacit formou účelově vázané dotační podpory, nebo se vytvoří podmínky pro bonifikaci příjmů obcí z RUD, pokud jsou součástí svazku, který zároveň prokazatelně funguje a čerpá dotační podporu na konkrétní rozvojové projekty. Bohužel ani jeden z těchto modelů v ČR nefunguje. Finanční podporu k posilování administrativní kapacity svazky čerpaly v posledních letech v rámci projektu Svazu měst a obcí „Centra společných služeb“ (CSS), podpořeného z Evropského sociálního fondu a navazujícího na podobný projekt „Meziobecní spolupráce“, který byl realizován v letech 2013 – 2015. Bohužel tento projekt na konci roku 2019 končí, jeho udržitelnost bude ještě do konce roku 2020 a co bude dál nikdo neví. Už teď to znamená, že svazky jsou nuceny počítat s variantou omezení administrativních kapacit na minimum. Netřeba dodávat, že pokud svazek nemá dostatek pracovníků k administrování vlastních aktivit, nemůže v dostatečném rozsahu realizovat vlastní projekty samotné. Těžko můžeme chtít po předsedovi svazku, který je zároveň neuvolněným starostou malé obce a má vlastní zaměstnání s touto prací nesouvisející, aby ještě sám ve velkém administroval projekty svazku vázané na dotační podporu v řádu set tisíc či milionů korun…
Je dlouhodobou ostudou vládnoucích politiků, že nedokážou vytvořit adekvátní podmínky k podpoře svazků obcí a jejich činnosti. A je to další důkaz selhání především současné vlády Andreje Babiše, že jí budoucnost financování svazků obcí absolutně nezajímá. Pokud nebudou mít svazky obcí z čeho žít, přestanou existovat, a pokud nebudou mít malé obce tuto oporu, přestanou se rozvíjet, obyvatelé z nich budou odcházet do měst a český venkov bude zažívat ještě větší stagnaci než dosud.
Je třeba s tím začít něco dělat!
PhDr. Vladimír Hanáček, Ph.D.
politolog, předseda OV KDU-ČSL Strakonice