Jedná se o specializované zdravotnické zařízení s přidanou hodnotou nemedicínského rozměru péče, která nemocným garantuje, že nebudou trpět nesnesitelnou bolestí, za každých okolností zůstane zachovaná jejich lidská důstojnost a v posledních chvílích nezůstanou osamoceni. Je to zařízení intenzívní péče pro umírající, kde délka hospitalizace trvá v průměru necelý měsíc (…) Hospic pečuje o ty pacienty, které nemoc bezprostředně ohrožuje na životě, vítězná medicína vyčerpala veškeré možnosti vedoucí k uzdravení nemocného a není možná péče doma. Velkou většinu pacientů tvoří onkologicky nemocní.

Periodicky se objevuje téma údajné absence lůžkového hospice v krajském městě. Domnívám se, že se jedná spíše o neorientovanost v problematice, než o skutečnou potřebu. Situace je taková, že lůžkového hospice v Č. Budějovicích objektivně není třeba, byla by to nadbytečná, marná investice cca za 120 milionů korun. Světová zdravotnická organizace doporučuje 5 hospicových lůžek na sto tisíc obyvatel, praktické zkušenosti českých a moravských hospiců to jen potvrzují, neboť ani ty nejsou zcela zaplněné. Obdobně je to v zahraničí. Tuto potřebnou kapacitu v kraji plně saturuje prachatický hospic. Zdravotní pojišťovny smlouvu s potenciálním lůžkovým hospicem v ČB neuzavřou, protože mají péči v kraji zajištěnu a nechovaly by se s péčí řádného hospodáře.

Hospic není budova. Hospic není nemocnice, není LDN, není sanatorium ani domov seniorů. Hospic je myšlenka lidskosti přetavená ve skutky skrze specializovanou multidisciplinární péči. Hospic jsou lidé, kteří vnímají službu umírajícím jako své životní poslání. Je od základu špatnou úvahou stavět budovu a pak jí dosazovat obsah. Všude v ČR, kde podobné snahy byly, vždy projekt hospice zkrachoval, nikde takový neexistuje…

Argument toho, že pro obyvatele Č. Budějovic je to do Prachatic daleko a proto by měl být hospic i zde, nepovažuji za poctivý. Analogicky mohou říci obyvatelé měst jako např. Vodňany, Milevsko, Trhové Sviny aj., že to mají do nemocnice daleko a že chtějí nemocnici ve svém městě. Zcela rozumně zdravotní pojišťovny smlouvu s případnou novou nemocnicí v takových městech neuzavřou, neboť nemocnic je v kraji dostatek. Nejen zdravotní pojišťovny, ale i profesní organizace, jako např. Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, nemohou myšlenku zřízení hospice v Č. Budějovicích podpořit.

Lůžkový hospic je pro umírajícího až druhou nejlepší volbou. Tou první a nejvhodnější pro takového pacienta je péče v domácím prostředí. Co tedy ve skutečnosti České Budějovice objektivně trápí, je nedostupnost specializované domácí hospicové péče. Právě tu ve druhé polovině roku nabídne nový Domácí hospic sv. Veroniky, který bude provozovat prachatický Hospic sv. Jana N. Neumanna (www.hospicpt.cz; www.asociacehospicu.cz).

Takže (nejen) Budějčáci - nenechte se opít rohlíkem. Ani tím předvolebním.

PhDr. Robert Huneš ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče

Zdroj: Blog Roberta Huneše