Schovává se v názvech oficiálních institucí, jako např. Horská služba ČR, Zdravotnická záchranná služba, BIS, Vězeňská služba ČR aj. Známe různé druhy placených činností - obsluhu strojů, službu v armádě nebo kurýrní službu. Něco jiného je poslední služba zemřelému, nebo přátelská služba známému, tj. služba z ochoty, zdarma. Námořní vyšetřovací služba je název amerického televizního seriálu, služba Windows je pak programem běžícím na pozadí v systému Microsoft. Bez sociálních služeb se neobejde žádná moderní společnost.
 
V našem jazyce je toto slovo zakotveno v řadě souvislostí. Po odpracování určitého počtu let v některých oblastech veřejné správy dostane zaměstnanec rentu, čili výsluhu. Za zásluhy můžeme dostat vyznamenání. Sluhové z našeho slovníku vymizeli, byť ve skutečnosti nikoli (au-pair, pokojská či pod.). S trochou pomstychtivosti můžeme člověku v nesnázích říci: „Zasloužil sis to!“. Do samoobsluhy již nechodíme, za to v (hyper/super)marketu býváme jako doma.
 
Výklady občanského zákoníku rozlišují mezi úsluhou a darem natolik složitě, až se z toho jednomu hlava zatočí. O vánocích můžeme navštívit půlnoční bohoslužbu. Vojáci naší (donedávna) socialistické armády odpovídali nadřízeným: „Sloužím lidu!“ Rčení o medvědí službě není lidové, ale vzniklo na podkladě bajky I. A. Krylova z roku 1808 Poustevník a medvěd. V ní medvěd odháněl mouchy z hlavy spícího poustevníka pro jeho nerušený spánek. K odhánění však medvěd použil kámen, jímž poustevníka zabil. V češtině je toto sousloví doloženo poprvé až r. 1959.
 
Z jiného soudku je plevelně nadužívané sousloví „To si přece nezasloužím.“ Jak často jej mnoho z nás použije ve chvílích přijetí daru, aniž bychom si uvědomili, že naši blízcí nám dárky jistě nedávají pro naše zásluhy. Ale spíše proto, že nás mají rádi.
 
Etymologicky je služba odvozena z praslovanského sluga (sluha), což je pojem vyskytující se ve všech slovanských jazycích. A nejen v nich. Obdobně existuje i v baltských jazycích. Např. litevské slaugà, znamená ošetřovat, pomáhat, podpírat. Toto, dnes pozapomenuté vnímání obětovat se pro jiné, je mi nejbližší. V té souvislosti se mi líbí výsada pro české krále, kteří ve středověku disponovali titulem Nejvyššího číšníka. Měli čest u stolu obsluhovat císaře, výsadu dolévat mu víno, jakou v tehdejší Evropě neměl nikdo. Z tohoto pohledu nabývá hodnoty a krásy jiné staré označení. Totiž Služebník služebníků Božích - titul papežů zavedený r. 595 Řehořem I. Velikým.
 
Přeji naší zemi v novém roce 2021 dostatek dobrých služebníků, aby objevili krásu opravdové služby ve prospěch druhých. Aby našli odvahu souznít s parafrází na R. Descarta: „Sloužím, tedy jsem.“ Nejen v jejím čele, ale všude kolem nás a mezi námi. Třeba právě nás.
 
PhDr. Mgr. Robert Huneš, MBA
ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích
 

Vyšlo na osobním blogu Roberta Huneše. Dostupné zde.