Podporu dostupného bydlení stát realizuje od roku 2019, kdy byl ještě Babišovou vládou na návrh tehdejší ministryně Kláry Dostálové schválen program Výstavba na Ministerstvu pro místní rozvoj, definující podmínky podpory dostupného bydlení. Jakkoliv v právě schváleném návrhu z pera ministra Ivana Bartoše jsou zastoupeny některé důležité posuny: podporu mohou čerpat různé typy investorů a v rámci samospráv se podpora nově rozšiřuje i na kraje jako případné realizátory, jde stále o poměrně bezzubý a v praxi neúčinný systém podpory, který neutěšené podmínky na českém trhu s nemovitostmi, pokud jde o dostupnost bydlení pro nižší příjmové skupiny, nikterak neposune.
 
Největší problém spočívá v tom, že stát stále setrvává především u systému úvěrové podpory, nikoliv podpory dotační. Navíc vlastní prostředky na kofinancování jsou stále neúměrně vysoké. V praxi to znamená, že pokud by obec chtěla realizovat vlastní projekty dostupného bydlení, musela by se jednak fakticky zadlužit, počítat s poměrně velkou spoluúčastí a tedy jednorázovou finanční nákladností, a ještě by navíc pak následně musela systém nájmů řídit, což pro ní znamená nejen nemalé administrativní, ale sociální komplikace - veřejný subjekt může jen těžko nějakého potenciálního nájemníka odmítnout bez uvedení relevantních důvodů a těžko lze někomu dopředu dokázat, že by mohl být potenciálním neplatičem či jinak komplikovaným nájemníkem.
 
Výsledkem je, že prakticky všechny obce pod pět tisíc obyvatel se projektům dostupného bydlení vyhnou obloukem a zajímavé není ani pro města cca v pásmu 5 - 50 tisíc obyvatel.
 
Optimální podmínky pro realizaci jsou tak především ve větších městech, zejména krajských a samozřejmě i v hlavním městě Praze. Právě v nich je samozřejmě také největší poptávka po nájemním bydlení s ohledem na ceny nemovitostí.
 
Paradoxní však je, že v čele těchto měst velmi často stojí komunální politici, kteří oblast bydlení ponechávají zcela a rádi “neviditelné ruce trhu”, o žádný masivní rozvoj dostupného bydlení nikterak nestojí a žádné podobné projekty realizovat nechtějí. Počet obyvatel jim vzhledem ke struktuře pracovního trhu i tak stále roste a dostupné bydlení ve velkých městech by vylidňování venkova paradoxně ještě přidalo.
 
Co tedy z celé situace vyplývá? Že si ministr Bartoš udělal čárku, že navrhl systém dostupného bydlení, ale v podobě, která je pro obce obecně stále nezajímavá a nevýhodná a žádný zásadní posun v oblasti bydlení nepřinese. Jediné, co je možné zvažovat, jsou krajské projekty dostupného bydlení tam, kde je po něm největší poptávka. Na krajích se ovšem podobnou věcí zatím nikdo nezabýval, takže budeme zase nějakou dobu jen spekulovat a vést akademické debaty místo činů.
 
PhDr. Vladimír Hanáček, Ph.D.
Politolog, předseda OV KDU-ČSL Strakonice