Nad tím se většinou už vážná diskuse nevede. Jak je to s čerstvým úsilím našich politiků prosadit jednoslovný mezinárodně uznaný název? Czechia? Tato snaha je sympatická.

Jsme jedním z několika málo států (na světě jich je přes 200), které nemají jednoslovný ekvivalent oficiálnímu označení země. Jsou i některé jiné státy, které užívají pouze politický název, např. Dominikánská republika a Středoafrická republika. Ano, tyto dvě země užívají pouze politický název, ale jsou ve světě, společně s námi, výjimkou.

Navíc, historie české státnosti je mnohem delší než historie našeho republikánského zřízení (až od r. 1918), a proto stát potřebuje zeměpisné jméno, kterým by bylo možné jej označit uceleně, jako pevně zakotvený a zavedený subjekt ve své časoprostorové kontinuitě. Srovnání se státně a politicky mladými anebo nestabilními rozvojovými zeměmi je nevhodné.

Pro samu samozřejmost termínu „Francie“ (France) při označení sportovního týmu, země původu potraviny či lákavé destinace na dovolenou nás nenapadne, že v oficiálním právním označení se jedná o „Francouzskou republiku“ (République française). Obdobně to má většina zemí světa. Česko nikoli.

Je mi sympatická snaha prosadit osvědčené historické označení Czechia, pocházející z tradičního Čechie. Vždyť co máme hotelů, firem, fotbalových či golfových klubů tohoto jména. Ba rozhlasovou stanici, nebo modelářský klub. A co takový legendární prvorepublikový motocykl vyráběný stejnojmennou firmou v Krásné Lípě? Je to historicky vžité označení, užívané zejména těmi, jimž vděčíme za samostatnost a národní identitu - obrozencům 19. století. Tito naši předkové chápali Čechii dokonce jako bájnou postavu zastávající roli ochránkyně české země.

Krásně nám tato zvěst zůstala ve zlidovělé písni „Sokolíci“. Ta ve svém textu odkazuje na události v polovině 19. stol. a ve čtvrté sloce, vzhlížející k národním výšinám, zní:Oře tam Čechie, máti naše drahá, ona vyorává naše stará práva…Jinde se tento termín a socha Čechie oslavuje již v Národních listech r. 1867.

První historický záznam názvu Czechia je latinský a pochází z roku 1634. Anglicky je prvně doložen r. 1841, dále v roce 1856, v roce 1866 v australském tisku a zejména mezi lety 1918 – 1960 byl běžně užíván americkým tiskem k odlišení západní a východní části Československa, tedy pro označení Česka v dnešním významu.

Karel IV. nazval Království české, Markrabství moravské a území Horní a Dolní Lužice, Slezska a Braniborska souhrnným označením Země koruny České - to se užívalo jako neoficiální název do roku 1918. Až se vznikem Československé republiky vznikl jednoslovný název Československo.

Mýlí se náš bývalý ministr zahraničí K. Schwarzenberg, tvrdí-li, že jednoslovným vhodným označením pro ČR je „Bohemia“. Toto pojmenování je latinského původu a označuje zemi keltského kmene Bójů (tam, kde žijí Bójové = Boiohaemum, německy Böhmen, žijící na území Čech na přelomu letopočtu), tj. pouze Čechy, nikoli Moravu. Na rozdíl od termínu Čechie, který se místopisně vztahuje na celou ČR (Čechy, Morava, Slezsko).

Odpůrci termínu Czechia (zast. Čechie, souč. Česko) bezděky poukazují na určitou vlastní jazykovou a historickou nedovzdělanost. Česká geografická společnost i Názvoslovná komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, jemuž standardizace zeměpisných názvů ze zákona přísluší, drahný čas ukazuje jednoslovné mezinárodní označení ČR (Česka) - vybírám namátkou: ÇEKIA (albánsky), TJEKKIET (dánsky), ČE?IO (esperanto), ČEKIJA (litevsky), TSJEKKIA (norsky), ????? (rusky), CHEQUIA (španělsky)

České státní a veřejné instituce od začátku prezentovaly naši zemi na mezinárodní scéně v angličtině jen jako „the Czech Republic“. Jméno „Czechia“ jsme nikdy nedali světu řádně na vědomí. Anglicky mluvící svět čeká na nás, až zvolený zeměpisný název začneme více používat sami. Pak se přizpůsobí, podobně jako před 98 lety našemu, námi určenému, jménu „Czechoslovakia“

Přeji představitelům naší země moudrost a odvahu navrátit se jazykově ke kořenům naší vlasti v označení státu. Kéž by pak, ruku v ruce s tím, přišel i návrat také k hlubším hodnotám…

Robert Huneš, ředitel hospice v Prachaticích