My jsme do poslední chvíle věřili, že zvítězí zdravý rozum. Voliči odštěpení Velké Británie od „zlovolné“ EU však podle vlastního zdravého rozumu a svých argumentů viděli cestu jinou, za což je nelze soudit, bylo by ale dobré se nad touto situací zamyslet.

To, že věřím v myšlenku Evropské unie, deklaruji otevřeně a opakovaně a stále jsem jejím přesvědčeným zastáncem. A to i přes euroskeptické nálady posledních několika let. Nebo možná o to víc! Evropská unie má svůj smysl, je nutná, ale bohužel došlo k odklonu od řešení skutečně důležitých euro-unijních záležitostí, k zaměření se na nesmyslné regulaci „národních maličkostí“. To bylo špatně a dnes se ukazuje, že fatálně – Brexit je důkazem, že kapka po kapce se pohár trpělivosti naplňoval, až „za kanálem“ přetekl. Aby ale nedošlo k dominovému efektu dalších 27 exitů, musí Evropská unie konečně otevřít oči a začít jednat! To znamená odlišovat důležité od podružného. 

Jako Evropa jsme se dostali do fáze, kdy postupně vymírá generace, která si pamatuje hrůzy války a komplikace poválečného vývoje, a díky tomu si již neuvědomujeme, že Evropská unie vznikla jako přímá odpověď na tuto naši tragickou zkušenost. Už Winston Churchill, Konrad Adenauer a řada dalších, kteří prošli zkušeností světové války a především tím, co s Evropou válečný konflikt takového rozsahu udělal, směřovali názorově ke sjednocení Evropy, díky kterému je možné zajistit klid jak uvnitř takového společenství, tak jej ochránit od útoků zvenku. S nástupem nových, mladších generací, nepostižených hrůzami války, poklesla potřeba prevence válečných konfliktů uvnitř evropského prostoru. Tomu nahrávala také stabilita Evropy, která však byla dána tím, že nikdo po celá desetiletí nezpochybňoval územní uspořádání jednotlivých států. Je ale otázkou, zda právě nastupujícím Brexitem nebyl vypuštěn Gin z láhve a nedojde k postupnému otevírání celé řady dalších témat, která možná ani v dnešní době nedokážeme předvídat. A přesto mohou mít zásadní vliv na celkový evropský vývoj.

Nyní již otevřeně čelíme riziku nacionalismu na národních úrovních. Nejkatastrofičtější scénář, který by mohl nastat, je zpochybnění hranic vytyčených po 2. světové válce, které byly zárukou stability Evropy. K tomu ale nesmíme nechat dojít, musíme se nyní oprostit od národních emocí, zklidnit situaci a nedopustit oslabení této vydobyté stability rozdrobením Evropy na osamocené národní celky. 

Neustálým rozšiřováním Evropské unie se zároveň řešily otázky především ekonomické. Vzrostl blahobyt občanů EU a zároveň klesla potřeba jednoty. A obávám se, že jsme díky intenzivnímu budování blahobytu ztratili ze zřetele původní smysl založení unie evropských států.

Na druhou stranu se ale současně není čemu divit. Opakovaně totiž nebylo vyslyšeno volání po reformě unie a občany skutečně nezajímá euro-unijní předepisování „tvaru banánů“ ve chvíli, kdy systém, tvářící se jako kompaktní celek, není reálně schopen ochránit své vnější hranice.

Myšlenka Evropské unie je vcelku správná, teď ale máme asi jednu z posledních šancí na její záchranu, která je možná pouze díky zásadní reformě! Jedině tak může myšlenka silné, ekonomicky stabilní a především bezpečné unie evropských států pokračovat! 

Ing. Jan Bartošek, místopředseda sněmovny a KDU-ČSL