Kauza přichází v době, kdy se navzdory všem turbulencím zdá česká politická mapa víceméně jasně narýsována. Stále více se letošní sněmovní volby mají stát arénou, v níž se sváří dva nezkrotně protikladné živly, a to aspirant na volební vítězství Andrej Babiš na jedné straně s táborem svých zarytých odpůrců na straně druhé. Tato polarizace „Babiš vs. AntiBabiš“ je zároveň pozoruhodná svou asymetričností. Andrej Babiš je neotřesitelným lídrem hnutí ANO, která založil, které vlastní a které řídí jako faktickou politickou divizi svého holdingu, který byl sice formálně nucen kvůli tzv. lex Babiš vložit do svěřeneckého fondu, avšak kterému i nadále vládne stejně pevnou rukou jako dosud. Volební vítězství hnutí ANO je volebním vítězstvím Andreje Babiše, bez kterého si ho nelze ani myslet.
Protistrana to má horší: tvoří jí víceméně nesourodá směsice ideově heterogenního spektra tradičních stran, které mají vůči příslušným skupinám potenciálně antibabišovsky naladěných voličů svůj potenciál, ať už historicky vzniklý – navrátivší se zbloudilci (to se týká především ČSSD a ODS) a nebo nově vytvořený skrze svou vnitřní obrodu a snahu ukázat novou tvář (to se týká hlavně KDU-ČSL), avšak je navýsost složité určit, která z nich by zrovna mohla být nejvýznamnějším beneficientem antibabišovsky naladěných hlasů. Správná odpověď navíc zní, že žádná, poněvadž na pozadí stojí ještě složitější věc, a tou motivace mnoha takto naladěných voličů volit principiální alternativu nejen vůči Andreji Babišovi, ale i vůči všem zavedeným stranám dohromady. Tragédií těchto voličů však je, že taková jednoznačná a jasně viditelná alternativa tu neexistuje. Nejblíže k ní má co do mediální a marketingové síly hnutí STAN, zejména pak díky publicitě kolem nezdařené koalice s lidovci a taktéž nově díky zaangažování miliardáře Dalibora Dědka. Nejen vzhledem k výchozím preferencím hluboko pod 5% hranicí, ale i s ohledem na kontroverze, symbolizované Dědkovým přeřeknutím se na tiskové konferenci, kde si spletl hnutí STAN s hnutím ANO, je taková ambice družiny Gazdíka a Farského zatím spíše zbožné přání než realita. Navíc na záda jim dýchají další pod vstupním prahem krčící se alternativy. A že je jich hezká řádka: Piráti, Zelení, Realisté Petra Robejška, Svobodní, Úsvit, obnovená ODA Pavla Sehnala a další.
Co tato konstelace znamená dva měsíce před volbami pro samotné vyhlídky jejich možných výsledků? Předně to, že vysoce pravděpodobné vítězství hnutí ANO není dáno ani silou a vahou jeho voličské podpory, jako spíš oním suchopárem, který panuje v řadách konkurence. Pokud však zafunguje fenomén AntiBabiš jako významný vyvažující faktor, pak se může velkouzenář s aspirací na premiérskou sesli ještě výrazně zapotit, a to paradoxně daleko víc, než s ohledem na vznesené obvinění. Nejreálnější je totiž varianta, že volby nepřinesou nic jiného, než opět silně fragmentarizovanou dolní komoru, v níž vytvořit kompaktní většinu bude vyžadovat faktické ústupky všech vůči všem. Tradiční strany si uvědomují, že vehementně útočit na Babiše se nevyplácí, ale na straně druhé zase nemůžou říct, že by jim vládnutí s údajným oligarchou výrazněji konvenovalo. Má to i svoje praktické implikace. Fakticky se totiž v letošních sněmovních volbách hraje o to, jestli budou mít většinu zmíněné zavedené strany zprava doleva, tedy ČSSD, ODS, KDU-ČSL a TOP 09 (nebo v jiném pořadí), a nebo zda většinu ve Sněmovně získá hnutí ANO a společně s ním i antisystémové strany v podobě KSČM a SPD Tomia Okamury. Pokud nastane druhá varianta, dá se očekávat, že na tomto půdorysu vzniklá většina by mohla významněji zasáhnout do samotného institucionálního jádra českého politického systému, resp. min. do povahy politického režimu. Indicií k tomu existuje celá řada a netřeba k tomu analyzovat sjezdové dokumenty dvou později jmenovaných stran. Stačí si přečíst nákladově do kampaně neuznaný předvolební manifest předsedy ANO…
Pokud však nastane druhá varianta, otevírá se výrazný prostor pro uplatnění v dobrém slova smyslu vyděračského potenciálu tradičních stran. Nebylo by vůbec šťastné, kdyby se tyto rozhodly vytvořit svou vlastní alternativní „antibabišovskou“ většinu (čí preference by pak asi během následujících 4 let vyletěly do vesmíru…), ale mohou faktem vlastní většiny argumentovat ve prospěch prosazení své vůle do případné koalice s vítězným hnutím ANO. A právě v této rovině přichází vydání k trestnímu stíhání a případné vznesení obvinění jako na zavolanou. Dává totiž Babišovým oponentům do ruky mocný meč v podobě důvodného argumentu, proč by majitel Agrofertu neměl být premiérem této země. Ba co víc, proč by taktéž neměl být premiérem jeho politicko-podnikatelský alter ego Jaroslav Faltýnek coby první místopředseda hnutí ANO.
V případě takové konstelace sil po volbách se dá očekávat, že preferencí vítězného hnutí ANO bude utvořit nominálně totožnou vládní koalici jako je ta stávající, jen s tím rozdílem, že nejsilnějším subjektem v ní bude hnutí ANO. ČSSD a KDU-ČSL by však měly v ruce silný nástroj: mohly by skrze vědomí většiny tradičních stran požadovat jednak jmenování takového premiéra z řad hnutí ANO, který by nečelil trestnímu stíhání a který by zároveň skýtal záruky, že za jeho premiérování nedojde k zásadní revizi základních politicko-systémových nastavení, jako slibuje současný lídr ANO. Zároveň by pak mohly požadovat, aby hnutí ANO nezískalo ty rezorty, které mohou zásadním způsobem zasahovat do vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Vítězství hnutí ANO by tak fakticky bylo vítězstvím Pyrrhovým, min. z pohledu jeho předsedy.
Zdá se tedy, že jakkoliv může být frustrující, že po letech litých ideologických zápasů mezi pravicovými a levicovými vizemi především socioekonomických poměrů života Čechů budou nadcházející sněmovní volby o tom, zda chceme zachovat aspoň zásadní principy, na nichž polistopadový politický systém stojí, či zda tyto principy odmítneme s perspektivou zásadní diskontinuity polistopadového vývoje naší země. Trestní stíhání Andreje Babiše ještě před volbami se v tomto smyslu nezdá mít neutrální dopad, ale rozhodně není nikde zaručeno, že dopad bude s kladným či záporným znaménkem. Proč výstupy své práce nevydal i evropský orgán vyšetřování OLAF, který kauzu Čapí hnízdo taktéž prověřuje, není celkem jasné. Každopádně by bylo zajímavé, kdyby zásadní sdělení z jeho strany vzešlo po volbách přesně v momentě, kdy budou Babišovi oponenti potřebovat do ruky pádné argumenty, proč není vůle voličů učinit z Babiše hlavu exekutivy ČR dostatečný důvod pro to, aby před ním stáhli kalhoty.
Babiš a Faltýnek se snaží z požadavku Policie učinit jednu podstatnou kapitol své pohádky o souboji dobra antiestablishmentové alternativy se zlem tradičních stran, rozuměj zlodějů a mafiánů, kteří se drží zuby nehty u moci. Podobná strategie zřejmě utužuje početné skalní příznivce hnutí ANO (stejně jako je utužila květnová vládní krize a odvolání Andreje Babiše z vlády), ale pozor, těchto skalních babišovců není tolik, aby odvrátili zdá se stále více neodvratitelnou plichtu… Co bude tato polarizace znamenat pro vyhlídku budoucí konstelace, charakterizované vládou v čele s hnutím ANO bez jejího předsedy v exekutivním orgánu. Jednoduše: produktem ostré polarizace Babiš vs. AntiBabiš bude jednoduše „Nebabiš“…
 
Mgr. Vladimír Hanáček
politolog, předseda OV KDU-ČSL Strakonice