Významnými doprovodnými faktory rozkladu Říma byl úpadek znalostí, gramotnosti a matematických schopností. To mělo za následek značný propad kvality i množství informací, kterými tato společnost disponovala, včetně vládnoucích elit. S tím souvisel i úpadek legitimity a nárůst vlivu zájmových skupin – v krizovém období se během cca 50 let na římském trůnu vystřídalo na 27 císařů. Každé dva roky někdo jiný. Jak je to v ČR či jednotlivých státech současné EU. Není ta rychlost podobná?

Velkolepá a blahobytem zdegenerovaná římská civilizace podlehla primitivním barbarům. Jak je možné že velký Řím jim nedokázal vzdorovat? Měl špatně vyzbrojenou armádu? Nízké pevnostní zdi? Nedostatek financí? Nikoli. Již G. K. Chesterton výstižně řekl, že „Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Řím byl velkým, protože jej milovali.“ Dokud takto konali a byli za něj ochotni dýchat, do té doby Řím prosperoval. Paralela se současností je čitelná…

Je naše společnost (česká, evropská…) schopna vzdorovat soupeřům? Už Bedřich Engels zaznamenal, že nejrozšířenější představou o příčině úpadku je degenerovaná a zjemnělá elita společnosti, která jako upadající Řím, „adoptuje dospělé muže, libuje si v orgiích, homosexualitě a sadistických zábavách“. Břitký příměr. Kupř. Císař Vespasianus po úspěšné likvidaci Židů vystavěl za zlato z jejich Chrámu největší antický zábavní podnik světa. V čem se však liší od současnosti? Ekonomická prosperita moderního Švýcarska je do značné míry postavená na válečné „neutralitě“ a z toho plynoucích peněz, zlata a uměleckých předmětů, které si v této „neutrální“ zemi uložili nacističtí pohlaváři…

Jinou potíží, jež trápila Římany před takřka 2000 lety, byla nízká porodnost. Jako dnes. S růstem blahobytu docela obyčejně nechtěli mít a rodit děti. Nepřipomíná nám to něco? Pravděpodobně marné jsou dnešní nástroje, kdy současná vláda nabízí jako řešení daňové úlevy pro rodiny s dětmi. Již císař Octavianus Augustus se snažil zvýšit porodnost - velké rodiny platily citelně menší daně, bezdětným antickým “mamánkům” byly odepřeny významnější státní úřady nebo kariérní růst, apod. Marné úsilí. Podstata tkvěla v motivaci hodnot, nikoli technicko-ekonomických pobídkách. Tehdy jako dnes.

Tváří v tvář současné situaci se v Evropě nemusíme bát milionů imigrantů ani dekadence našich elit. Opravdová budoucnost spočívá v chování a každodenním rozhodování každého z nás, milionů Evropanů. Budeme žít, jíst a bydlet po našem, po evropsku? Nebo si zvnitřníme hamburgery, haloween, Santu Clause atp.? Ano? Pak neodoláme Šaríe, mnohoženství, násilí aj. hodnotám. Protože nebudeme mít žádné, než bezvýznamné. Potom za nás budou děti rodit a vychovávat jiní. A po svém. Budeme mít odvahu vstupovat do armády a bránit vlastní zemi proti společně sdíleným hodnotám? Nebo necháme ochranu na jiných? Jako Římané, kteří si na konci svých dějin k ochraně najímali druhé? Budeme chtít pracovat, nebo díky lenosti a bezbřehým sociálním požitkům přenecháme svou práci pilnějším imigrantům?

Zdráháme se? Již Edward Gibbon (1737 – 1794), britský historik zabývající se dějinami Římské říše, nadčasově postřehl:

• Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
• Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
• Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
• Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři.
• Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
• Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
• Úroveň vzdělání rapidně klesá.
• Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
• Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
• Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
• Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.

Pan nizozemský předseda vlády se mýlí. A je mi smutno, že skrze jeho osobu v čele EU stojí ten, kdo má vidět a nevidí, kdo má slyšet a neslyší. Přeji EU i naší zemi ty, kteří mají lepší zrak i sluch.

Přiložené dokumenty: