Zajímavým vkladem do diskuse byl příspěvek místopředsedy poslanecké sněmovny J. Bartoška. Pokusil se nabídnout odvážnou vizi – můžeme si vybrat mezi křesťanskou a islámskou budoucností Evropy (více zde: Lide-mate-na-vyber-Bud-krestanstvi-nebo-islam-Bez-krestanstvi-se-Evropa-stane-islamska-rika-mistopredseda-lidovcu-Bartosek-359497). Odezva je zajímavá. Zatímco čeští muslimové k tomu spíše mlčí, ateisté, neoliberálové a jiní bijí na poplach – Bartošek politicky zneužívá strachu s islamismu a „vnucuje“ občanům křesťanství. Nabízejí jinou vizi. Totiž tu, že naše současnost stojí a budoucnost musí stát jen na demokracii a svobodě, které nesmějí být svázány a spojovány s křesťanstvím.  

Je mi smutno z tohoto plochého a historicky nepodloženého pohledu na budoucnost. Důvodem je skutečnost, že jsme společností křesťanskou. Bez ohledu na to, zda se za křesťany považujeme či nikoli, zda chodíme do kostela a modlíme se v něm, či nikoli. Právě křesťanství totiž dalo světu (tj. prvně v tom euroamerickém) vyrůst svobodě a demokracii, lidským právům. Křesťanský pohled na svět přinesl dějinnou revoluci - zbavil nás, odkazem na betlémské a golgotské skutečnosti, dosavadního neopodstatněného strachu z „nadpřirozených“ přírodních sil, různých víl, skřítků, múz, vodníků atd. (relikty této minulosti přetrvaly např. v našich pohádkách), před kterými se do té doby krčil a strachoval svět. Na Desateru a na této svobodě a jejím myšlenkovém dědictví pak vyrostla moderní demokracie. Nikoli z lůna buddhismu, hinduismu, islámu, marxismu, ateismu, šamanismu aj. Ale z lůna křesťanských hodnot – křesťanské morálky, jež do sebe vložila antickou filosofii a římské právo. Tomu se v souhrnu říká křesťanská civilizace. Ploché odmítnutí křesťanské civilizace znamená odmítnutí našich vlastních kořenů. Pokud je nebudeme mít, pokud se k nim nebudeme hlásit a stavět na nich, nemáme žádnou budoucnost. Vlastně máme – třeba tu islámskou. Ale nic mezi tím dnes není reálně vidět. Svoboda a demokracie bez křesťanských hodnot je protimluv. Buď je vezmeme za své (obnovíme, oživíme), nebo nás svoboda a demokracie (jako děti křesťanského světa) nečeká.

Pro čtenáře liberálního vidění světa mohou tyto řádky vyhlížet snad poněkud přísně. Odpověď však mohou najít v historii – doposud každá civilizace v dějinách vždy zanikla tehdy, pokud se přestala opírat o hodnoty vyšší, hodnoty, jež přesahovaly ji samu. A nepleťme si – svoboda a demokracie jsou „pouze“ naším dítětem. Byť dítětem vzácným a milovaným, ale pouze dítětem. Nikoli hodnotou vyšší, než naše společnost.

Proto dilema – Evropa křesťanská nebo islámská – je dilematem nepříjemným, ale poctivým a relevantním. Bez ohledu na naši osobní (ne)zbožnost.

Proto pojmenování této skutečnosti poslancem Bartoškem je činem nikoli populistickým (jak uvádějí jeho kritici), ale spíše počinem pravdivým, odvážným a nadčasovým.

Přiložené dokumenty: