Docela by mne zajímalo, kolik dětí tito rádoby odborníci vychovali. Kolik si proboleli a proradostnili rodinných intimit, jež jsou zdrojem lidské spokojenosti.
Česká republika patří mezi nejvyspělejší země světa v úctě k maminkám, rodičovství, podpoře citových vazeb díky velkorysému chápání rodiny a vztahu rodiče (zejména maminky) k dítěti. Dává to najevo dvou až čtyřletou rodičovskou dovolenou. To lze chápat jako velký výdobytek moderní společnosti.
Hodnota rodičovství a mateřství je víc, než ekonomika. Nikoli obráceně. Naší ekonomice se investice do dítěte a jeho vztahu s maminkou na mateřské dovolené násobně vracejí.
Investice citová i hmotná. Dobře citově vybavené dítě (do tří let jeho věku se vytváří drtivá většina emočních vazeb) se totiž postará ve stáří o své rodiče snáze, než samorostlý jedinec. To je nejlevnější důchodový systém dějin. Mezigenerační soužití a velká rodina je pro stát mnohem efektivnějším, levnějším a koneckonců i samotnými křehkými seniory (jako ředitel hospice vím, o čem mluvím) mnohem levnějším modelem, než systém ústavní péče. Lhostejno, zdali domov důchodců, léčebna dlouhodobě nemocných či podobně.
Skrytý návrat k jeslím prezentovaný sociálními inženýry (vskutku by mne zajímalo, kolik vychovali dětí?) je úkrok do časů normalizace. Ta odcizila člověka největším hodnotám - lidství. Třeba právě mateřství. Prvními vždy, jak ukazují dějiny, musejí být hodnoty. Ty pak mohou generovat peníze. Nikoli naopak. „Včasný“ návrat maminek na trh práce negeneruje hodnoty a rozvoj společnosti.
Marně přemýšlím, kolik znám případů, kdy peníze přivedly rodiny ke štěstí. Žádný. Totiž případ opravdický, nikoli hedonistický. Zato znám řadu příkladů, kdy úsilí, oběť ve prospěch rodiny, investice do rodinných vztahů a hodnot, vyústily v ekonomický přínos.
Můžeme si koupit dům. Ovšem nikoli domov. Přízeň, ale ne přátelství. Zábavu, ale ne radost. Lék, ale ne zdraví. Knihu, ale ne moudrost. Bibli, ale ne víru. Výhody, ale ne požehnání... Investujme do toho, co nelze koupit.
Budoucností naší společnosti, nemáme-li vymizet z mapy světa, je podpora spokojených rodin. Podtrhuji: spokojených. Ty nebudou, budou-li maminky prchat od malých dětí předčasně na trh práce. Ty nebudou, budou-li malým dětem scházet maminky. Nebudou ani, budou-li naší zemi, pod ekonomickým tlakem sociálního inženýrství, scházet maminky i děti zároveň.
Rodina je skvělá věc! Zdraví vás táta tří fajn dětí.
Robert Huneš, ředitel hospice
Přiložené dokumenty: