Milé sestry, milí bratři, přátelé,
před Vánočními svátky jsme se rozhodli Vás oslovit tímto číslem Zpravodaje. Rád bych se s Vámi podělil o povídku spisovatele Paola Coelha, autora Alchymisty a jiných románů, se kterým jsem měl tu čest strávit večeři u jednoho stolu ve Francii v bývalém papežském paláci v Avignonu. Dovolím si ji převyprávět.
Jistý spravedlivý muž, říkejme mu František, žil se svou ženou a synem kdesi na Severu. Na Štědrý den seděl s rodinou ve svém domě a venku začala chumelenice. Žena se se synem chystala na bohoslužbu a řekla Františkovi, aby šel s nimi. František odmítl. Nepotřebuje věřit nějaké bajce o tom, že by všemohoucí Bůh poslal na svět svého syna, a navíc jako malé dítě narozené ve chlévě. Zůstal doma sám a u krbu si četl knihu. Najednou slyší, jak do oken něco naráží. Vyšel před dům a uviděl hejno ptáků, kteří ve sněhové vánici hledali úkryt a naráželi do osvětleného okna. Nelenil, otevřel kůlnu, kde bylo bezpečí a pokoušel se do ní ptáky zahnat. Ti se ho však báli; zoufale tloukli křídly a ztráceli poslední zbytky sil. František si povzdechl: „ Kdybych tak mohl být ptákem, abych jim jako jeden z nich vysvětlil, že jim chci pomoci a ukázal jim jak se zachránit.“ V tom se ptáci proměnili v anděle a jeden z nich Františkovi řekl: „Snad teď pochopíš, proč se Bůh stal člověkem.“
Přeji Vám i Vašim rodinám klidné a spokojené Vánoce. Jaromír Talíř